Stručná historie Spolku divadelních ochotníků v Batňovicích

Spolek divadelních ochotníků v Batňovicích, jak dotvrzuje poznámka v obecní kronice, byl založen roku 1894. První zprávy o činnosti spolku jsou zaznamenány v první tzv. „Pokladní knížce“, založené 30. září 1894, která se z tehdejších dob zachovala. Tehdy se sešlo pár nadšených jedinců, které spojovala chuť zahrát si divadlo, ale i rozvíjet kulturní a osvětovou činnost v obci. Výsledkem první porady bylo, že z příspěvků ve výši 30 krejcarů budou zakoupeny nejnutnější rekvizity - především plátno a vhodné divadelní knížky (scénáře). Plátno bylo zakoupeno u batňovického obchodníka se střižním zbožím pana Antonína Hanuše. Dřevěné rámy na kulisy zhotovil místní truhlář Hendrych a kulisy namaloval záleský učitel František Jörka.

Koncem roku - 25. prosince 1894, byly schváleny stanovy spolku. Ještě před oficiálním založením Spolku divadelních ochotníků sehrála hrstka nadšenců několik divadelních představení. Tehdejší divadelníci se scházeli v hostinci Antonína Ducháče později hostinec Adolfa Otty) v sále nad výčepem. Na místo, kde mělo stát jeviště, přivalili sudy od piva a přes ně položili několik prken. Místo kulis byly zavěšeny ubrusy či plachty a představení mohlo začít. Je třeba podotknout, že tehdejší návštěvníci nebyli tak nároční. Naopak, byli za snažení prvních ochotníků velmi vděční a všemi možnými prostředky jejich snahu podporovali. A tak se první takto vydělané peníze staly základem rozvoje ochotnického hnutí v Batňovicích.

Již 1. listopadu 1894 oznamovaly honosné plakáty, že Spolek divadelních ochotníků v Batňovicích sehraje v hostinci Antonína Ducháče divadelní hru „Mlynář a jeho dítě“. Představení mělo veliký úspěch a muselo být opakováno. Výtěžek z této hry činil z prvního vystoupení 28 zlatých 90 krejcarů, z druhého představení pak 15 zlatých 5 krejcarů. Příjemně překvapeni velkým úspěchem pustili se členové spolku do úpravy jeviště a již 16. prosince uvedli další divadelní hru „Furiant“. A pak už následovala jedna hra za druhou.

Činnost ochotnického spolku zabrzdila až první světová válka. Ovšem její konec byl pro batňovické ochotníky signálem k obnovení činnosti. Na výborové schůzi 13. dubna 1924 padl první návrh na sehrání divadelního představení v přírodě. A tak na svatodušní svátky v půvabném zákoutí v Záduší byla jako první přírodní hra uvedena na scénu „Debora“. Představení dopadlo velmi dobře a jeho výtěžek 5.077 Kč pomohl zotavit prázdnou spolkovou pokladnu. V dalších letech se pak divadelní představení hrála jak na sále, tak v přírodě.

Roku 1932 ukončil spolek svou činnost v hostinci Adolfa Otty a vyjednával o dalším svém působišti. Krátce na to v roce 1933 odmítl Václav Smutný pronajímat i přírodní scénu v Záduší a spolek začal uvažovat o vlastním stánku. Spolek odkoupil od Vincenta Řezníčka (čp. 132) pozemek „Na Vartě“ a začal budovat své vlastní divadlo v  přírodě. Areál byl slavnostně otevřen 20. května 1934 představením „Šumavský slavíček“. Krátce na to byl předložen návrh zřídit v areálu „Na Vartě“ taneční parket. A když se spolku podařilo získat výhodný úvěr, došlo k realizaci návrhu. Již 17. září 1935 uvádí pokladník spolku na výborové schůzi příjem z tanečního parketu ve výši 866 korun. Činnost spolku pak pokračovala až do zahájení druhé světové války a v omezené míře přes různé zákazy a cenzuru i během ní. Počátkem roku 1944 si spolek připomněl 50. výročí svého vzniku. Za tu dobu sehráli batňovičtí ochotníci 219 divadelních představení, absolvovali 9 pohostinských vystoupení na jiných scénách, zorganizovali 8 vystoupení jiných ochotnických souborů v Batňovicích. Dále bylo uvedeno 25 silvestrovských či mikulášských večírků a 4 plesy.
Ještě v roce 1944 byla ale rozhodnutím Okresního úřadu v Náchodě činnost spolku pozastavena. Spolek tohoto zákazu využil k opravám svého areálu „Na Vartě“, aby ihned po skončení války svou činnost obnovil.

V roce 1950 přikoupil spolek další pozemky k areálu „Na Vartě“. V roce 1951 byl spolek začleněn pod Československý svaz mládeže s ponecháním původního názvu a práv samostatného rozhodování. Ale již v roce 1953 se začalo mluvit o začlenění spolku pod závodní klub elektrárny v Malých Svatoňovicích, neboť mládežnická organizace neměla o činnost spolku valný zájem. Toto začlenění však bylo rok na to samotným výborem spolku zamítnuto. V roce 1957 byl pak spolek začleněn do místní osvětové besedy jako „Divadelní soubor Osvětové besedy Batňovice“.

V padesátých letech a na počátku let šedesátých byla činnost spolku velmi bohatá. V areálu „Na Vartě“ vystupovali nejen batňovičtí ochotníci, ale i divadelní a estrádní soubory z celé republiky. Od druhé poloviny šedesátých let však činnost divadelního souboru upadala, až posléze téměř zanikla zcela a areál „Na Vartě“ postupně chátral. V provozu zůstal jen taneční parket, areál přírodního divadla se postupně zcela rozpadl.

Po roce 1989 byla činnost Osvětové besedy Batňovice omezena na minimum a posléze byla zrušena.

V roce 1995 došlo z popudu hrstky nadšenců k obnovení Spolku divadelních ochotníků v Batňovicích jako občanského sdružení. K obnovení ochotnického divadelního souboru již nedošlo, ale spolek si dal za cíl podporu dětského divadelního kroužku při Základní škole v Batňovicích, kde má dětské divadlo dlouholetou tradici a na rozdíl od původního Spolku divadelních ochotníků tato tradice přežila i osmdesátá a devadesátá léta. Dalším cílem spolku je činnost v oblasti kulturního života v obci a udržení provozu v areálu „Na Vartě“.

V roce 1998 zpracoval spolek v návaznosti na chystané aktivity nového obecního zastupitelstva projekt „Batňovické milénium“ zaměřený na rozvoj kulturního a společenského života v obci. Projekt podporovaný Nadací rozvoje občanské společnosti v Praze z Phare Programu rozvoje občanské společnosti komise Evropské unie je rozvržen na období 1999 - 2009 a zahrnuje v sobě soubor akcí a aktivit směrovaných do oblasti historie i současnosti obce a její připomenutí všem občanům, včetně shromáždění a katalogizace všech dostupných dokumentů a pramenů, včetně jejich prezentace a propagace obce. V rámci uvedeného projektu Spolek divadelních ochotníků ve spolupráci s Obecním úřadem v Batňovicích a Základní školou v Batňovicích uspořádal oslavy 100. výročí zahájení výuky v nové škole, jejichž součástí bylo vydání sborníku mapujícího historii školy v Batňovicích ("Velké dějiny malé školy), výstava fotografií a dokumentů z historie školy, zpracování starých filmových materiálů z minulosti obce a řada dalších aktivit. Další součástí projektu, byla organizace setkání batňovických rodáků v červenci 2001. I tato akce byla doprovázena zpracováním a vydáním publikace o historii obce (Může za to Bartoloměj) a zpracováním historických dokumentů a fotografií, které byly prezentovány na doprovodné výstavě. Byla rovněž zpracována fotografická kronika všech batňovických domů (Batňovice 2000).