1989 - 2000 /Sametová po batňovicku

Sametová revoluce po batňovicku (1989 - 1990)

Začátek roku 1989 v Batňovicích nijak nenaznačoval, že na jeho konci bude všechno jinak a Batňovice vykročí do nové etapy své existence. Všude okolo řádila přestavba a nové myšlení a život v Batňovicích se mezitím šinul svým zaběhaným tempem. MNV v Batňovicích zahájil práce na přípravě záměru plynofikace obce a záměru opravy okresní silnice a řešil problémy se zásobováním, návrh na zrušení komise pro mládež a tělovýchovu, stížnosti na kvalitu zmrzliny a další každodenní problémy. Ještě v zápisu z plenárního zasedání MNV ze dne 27. října 1989 nenacházíme nic, co by naznačovalo blížící se konec jedné éry. Diskuse občanů se točila kolem obvyklých témat jako plynofikace, oprava silnice, potíže s prodejnou jednoty atp. Další plenární zasedání MNV se konalo 8. prosince 1989. Zde již vystoupil Vladimír Urbanec z Kvíčaly jako mluvčí Občanského fóra (OF) v Batňovicích, aby objasnil úlohu OF v naší obci a po něm Zdeněk Hruška, který podal obšírnou informaci o událostech v Praze 17. listopadu. Kupodivu k práci MNV připomínky vzneseny nebyly a bylo dojednáno, že vše podstatné se projedná na příštím plenárním zasedání MNV. V usnesení se můžeme dočíst, že plenární zasedání schvaluje: zápis z 21. plenárního zasedání MV a zprávu z rad, zprávu o činnosti NV za rok 1989, návrh plánu práce rady NV a pléna NV na rok 1990 a návrh OF Batňovice na zrušení lidových milicí.

Po této veřejné schůzi se 19. prosince sešlo OF a ustavilo svoji pracovní skupinu ve složení: Milan Benko ml., Jan Hofman, Václav Melichar, Ladislav Peterka, ing. Bohuslav Rudolf, Antonín Souček st., Vladimír Urbanec, Josef Všetečka, Alfred Fiedler, Lubomír Kult, Vladimír Michl, Jaroslav Rosa, Jaroslav Řezníček ml., Rudolf Šafář, Jaroslav Unger a Hana Tučková. Mluvčím OF byl zvolen ing. Bohuslav Rudolf. Na schůzi OF 21. 12. byl sestaven návrh na složení rekonstruované rady MNV. Předseda MNV Luděk Šrůtek byl vyzván ke svolání poslanců MNV, na kterém by byla provedena rekonstrukce rady MNV. 

Na příštím plenárním zasedání konaném 12. 1. 1990 však již byla odvolána rada MNV, předseda MNV Luděk Šrůtek a tajemník MNV Lubomír Mach. Plenární zasedání zvolilo novou radu MNV. Předsedou MNV byla zvolena Jana Melicharová, tajemníkem MNV Jan Hrubý. Krátce na to, 30. března, Jan Hrubý na svou funkci rezignoval a tajemníkem MNV byl opětovně zvolen Lubomír Mach a MNV byl doplněn o další poslance.

24. listopadu 1990 proběhly první svobodné volby do obecního zastupitelstva. Volilo se 9 členů zastupitelstva z celkového počtu 21 kandidátů - Politické hnutí členů JZD 2, OF 2, Československá strana lidová (ČSL) 9 a Strana zelených 1. Z celkového počtu 503 zapsaných voličů se voleb zúčastnilo 462 voličů, odevzdáno bylo 461 platných hlasů. Do nového obecního zastupitelstva byli zvoleni: Jiří Vojtěch, Kamil Mach st., Jaroslav Unger, Lubomír Kult, Jaroslav Řezníček (všichni ČSL), Kamil Mach ml., Stanislav Prouza, ing. Bohuslav Rudolf (všichni OF) a Jaroslav Kuťák za Politické hnutí členů JZD. Starostou byl zvolen Jaroslav Unger, zástupcem starosty Jiří Vojtěch.

Čas nové naděje (1990 - 1992)

Tím hlavním, kromě demokratizace celého společenského života, co hýbalo v prvních porevolučních letech naší společností, byla především hospodářská transformace. Záměr hospodářské reformy se samozřejmě dotkl i zemědělství. Prvním, kdo se v Batňovicích pustil do samostatného hospodaření byl Jaroslav Rosa (čp. 3). Z vedení místního JZD odstoupil předseda Seidl z Velkých Svatoňovic a novým předsedou se stal Josef Kult.

Batňovice byly vždy převážně zemědělskou obcí, a tak se u tohoto tématu na chvíli zastavme. Agrární program předkládaný ministerstvem zemědělství postrádal již od samého počátku jasnou koncepci a jeho naplňování bylo provázeno chaosem a zklamáním samotných zemědělců. K Jaroslavu Rosovi (čp. 3) se po roce 1990 přidali další soukromě hospodařící rolníci jako Jiří Tejchman a Josef Řezníček (čp. 127). Všichni pak během let 1991 a 1992 začali hospodařit na vlastních pozemcích i na pozemcích pronajatých a p. Rosa i na pozemcích v katastru Rtyně v Podkrkonoší. Zemědělské družstvo se po nástupu nového vedení začalo zabývat mimo vlastního zemědělství ve větší míře dalšími, převážně obchodními činnostmi. Po nabytí účinnosti tzv. transformačního zákona v roce 1992 byl zemědělským družstvem zpracován transformační projekt, který byl schválen na valné hromadě 30. září 1992. Tímto dnem zaniklo Zemědělské družstvo Jestřebí v Batňovicích. Byly přijaty nové stanovy družstva a změněn jeho název na Obchodní družstvo Agroinvest se sídlem ve Rtyni v Podkrkonoší. Koncem roku 1992 bylo pak založeno nové družstvo ve Velkých Svatoňovicích, které převzalo objekty a pozemky v obcích Velké a Malé Svatoňovice, Markoušovice, Suchovršice a na Kvíčale. Ve Rtyni byla založena společnost A-Taurus, která převzala pozemky ve Rtyni, Batňovicích, Strážkovicích a v Odolově. Objekty bývalého družstva Jestřebí v Batňovicích (kravíny, sklady, garáže atd.) byly v rámci vyrovnání majetkových podílů předány Jaroslavu Rosovi (čp. 3), Josefu Řezníčkovi (čp. 127), Jaroslavu Řezníčkovi (čp. 1) a Josefu Prouzovi. V roce 1993 pak došlo k prodeji objektů střediska těžké mechanizace (bývalá továrna Bří. Rudolfů v Zálesí) Zdeňku Vavřenovi.

V roce 1990 byla též ukončena činnost střediska Strojní a traktorové stanice. Na jejím místě vznikla akciová společnost Pomfrit, kterou založili STS Dvůr Králové a SZP Batňovice. Společnost v letech 1991 - 1992 vybudovala nové haly a instalovala moderní linku na výrobu bramborových hranolků. Výroba byla zahájena na jaře 1992, avšak již po půl roce byla z důvodu nízkého odbytu, vysokých výrobních nákladů a značného zadlužení společnosti ukončena. V dubnu 1993 přešla společnost do likvidace a v prosinci 1993 byl na společnost vyhlášen konkurs. Areál odkoupila v roce 1995 FDH a.s. Litomyšl, která jej posléze prodala firmě Expos z Úpice.

V roce 1991 byla v rámci restitucí Miloši Hofmanovi vrácena budova ve které sídlil Obecní úřad, knihovna, tělocvična, mandl a provozovna DOS. Obecní úřad se tak ocitl v roli podnájemníka. Aby nemusel platit vysoké nájemné, rozhodlo se obecní zastupitelstvo upravit pro potřeby obecního úřadu uprázdněnou bytovku v budově staré školy.

V obci se začalo pozvolna rozvíjet soukromé podnikání. Byla postupně tlumena činnost drobné provozovny působící při OÚ (dříve MNV) a její zařízení postupně rozprodáváno. Vinárna pod Verpánem (v kulturním domě) byla pronajata panu Jörkovi z Úpice (ten však po půl roce odstoupil od smlouvy a novými nájemci se stali manželé Nývltovi ze Rtyně), kiosek u budovy MNV byl prodán nově vzniklé akciové společnosti Pomfrit, který na jejím místě zbudoval motorest, byla ukončena činnost provozovny činění kůží, strojní vybavení truhlárny bylo pronajato p. Vladislavu Řezníčkovi. Poslední vedoucí DOS p. Pich odkoupil část zařízení a strojní mechanizaci a založil soukromou stavební firmu. S ním odešla z DOS i část zaměstnanců.

V závěru roku 1991 rezignoval na svou funkci v obecním zastupitelstvu Kamil Mach ml. A za něj byl losem z náhradníků určen pan Jaroslav Rosa (čp. 3).

Do obce se postupně vraceli i drobní řemeslníci a živnostníci. V roce 1992 v Batňovicích působili: Karel Petrus (topenářství), Petr Pekárek (opravy a instalace elektrozařízení a elektrospotřebičů), Vladislav Řezníček (truhlářství), Jana Šitinová (prodejna smíšeného zboží v Zálesí), p. Kudrna (nájemce prodejny Úsvit na Kvíčale), p. Švehla (nájemce prodejny u Bulánka), Josef Pich (stavební firma Stavo-P), Jaroslav Studnička (zámečnictví Festa), firma Nypro (prodej stavebnin v bývalé dílně OSP), Zdeněk Vavřena (autodílna a autodoprava v prostoru bývalé továrny Kolora v Zálesí), firma Ekofis (velkoobchod textilním zbožím v bývalém hostinci U Ottů).

Ať žije česká republika (1993 - 1998)

Do prvního roku samostatné České republiky, roku 1993 nevstoupily Batňovice nejlépe. Po zrušení DOS byla zrušena i prodejna „Úsvit“ na Kvíčale, TJ SOKOL přišla o tělocvičnu v budově bývalého MNV. Od té doby jsou obec, škola i TJ SOKOL bez tělocvičny.

Pokračovaly i plané diskuse o plynofikaci obce a rekonstrukci silnice (dlouholeté evergreeny naší obecní politiky). Neúspěch plynofikace byl alespoň částečně kompenzován projektem výstavby nového transformátoru, který by umožnil vybavit rodinné domky na sídlišti v Záduší elektrickým vytápěním. Vzhledem k pozdějšímu vývoji cen elektřiny řešení méně než dočasné.

Ani tradiční záleská pouť, neodmyslitelná tečka za školními prázdninami, se tohoto roku nekonala. Majitel zábavných atrakcí sice uzavřel s obecním úřadem smlouvu, ale nepřijel. Po různých urgencích a výmluvách prohlásil, že Batňovice nejsou pro jeho podnik dost přitažlivé.

„Věčnými a vděčnými“ tématy diskusí posledních let byl znečištěný potok, rozbitá silnice a problém ekologicky neúnosného vytápění. Bylo tomu tak i roce 1994. Byla postavena ČEZ nová trafostanice na pozemku školní zahrady. Tím měla být umožněna instalace elektrického vytápění v rodinných domcích na sídlišti v „Záduší“. Zastupitelstvo obce však stále nevytvořilo nějakou koncepci, která by řešila celkově problém vytápění v obci. Mezi občany převažuje názor, že nejvýhodnější by bylo plynové vytápění. Pro plynofikaci obce by se mohla použít regulační stanice zemního plynu „U křížku“ (zbudovaná akciovou společností Pomfrit, toho času již v konkursním řízení)... "Obecní zastupitelstvo ale tento záměr zatím dost důrazně neprosazuje. Problém silnice je vázán na rozvod plynu a hlavně kanalizace stále není jasno. Na Kvíčale k tomu přibyly ještě problémy se zásobováním vodou a potravinářskou prodejnou." 

Společný zemědělský podnik (sklad a loupárna brambor) odkoupila v roce 1994 firma Atos Food z Malých Svatoňovic. Stávající budovy využívá jako sklady potravin a instalovala zde linku na balení různého lahůdkářského zboží. Svou podnikatelskou činnost ukončila rovněž akciová společnost Pomfrit, na níž byl v předchozím roce vyhlášen konkurs. Linka na výrobu bramborových hranolků byla demontována a zařízení podniku postupně rozprodáváno.

V areálu bývalého kravína provozovali p. Prouza z Malých Svatoňovic a Jaroslav Řezníček (čp. 1) prodej ojetých automobilů, autoklempířské práce a pneuservis. Majitel objektu J. Řezníček z firmy odstoupil a objekt pronajal p. Prouzovi. Ten společně s bratry Rudolfem a Petrem Šafářovými v prostorách části bývalého kravína vybudoval autoopravnu a novou restauraci. Novou, dobře vybavenou autoopravnu otevřel u svého domu pod Vartou i pan Jansa se svým synem. 

Kromě veřejného telefonního automatu na poště zřídila společnost SPT Telecom konečně i veřejný telefonní automat u autobusové čekárny před školou v Zálesí.

Na dny 18. a 19. listopadu 1994 byly vyhlášeny volby do obecního zastupitelstva. Jedinou kandidátku podala v obci Křesťansko demokratická unie - Československá strana lidová (KDU-ČSL) na níž byl jeden člen strany a dalších osm kandidátů bez politické příslušnosti. Zapsaných bylo 531 voličů, k volbám jich přišlo 407 (tj. 77 %). Ze 407 odevzdaných hlasovacích lístků bylo 26 neplatných. Do obecního zastupitelstva byli zvoleni: Jiří Vojtěch, Pavel Melichar, Roman Tuček, Jan Hanuš, Jaromír Kult, Karel Pavel, Martin Peterka, Helena Zahálková a Josef Pich. Na prvním zasedání obecního zastupitelstva byl starostou zvolen Jiří Vojtěch, místostarostou Jan Hanuš.

Hned v následujícím roce (1995) byla zahájena dlouho očekávaná plynofikace Batňovic. „Po mnoha svízelných jednání bylo rozhodnuto zahájit plynofikaci obce. Byl proveden průzkum mezi obyvateli. Většina z nich se záměrem souhlasila a pro zhotovení prováděcího projektu (až na vyjímky) souhlasila i s tím, aby plynové potrubí bylo pokládáno do předzahrádek domů, aby se stavba co nejméně dotkla silnice. Tam, kde nedošlo k dohodě, bylo vedení položeno v chodníku. V letošním roce byla dokončena 1. etapa od regulační stanice u křížku do Zálesí, včetně sídliště v Záduší až pod Donátův kopec. Bylo položeno 1.079,5 m středotlakého plynovodu a 313 m potrubí k 35 přípojkám. Na zemní práce byly vybrána firma Vapo pana Zdeňka Vavřeny. Obecní úřad vynaložil na tuto 1. etapu plynovodu 1,142.000,- Kč a Východočeská plynárenská a.s. uhradila náklady na vedení k přípojkám.

Ukončením této 1. etapy bylo odstraněno kouřové zamoření v okolí školy a na sídlišti v Záduší. Škola se dočkala již v tomto topném období čistého, dobře regulovatelného vytápění budovy a topič pan Bohuslav Hofman by si místo uprášených montérek mohl navléknout bílý plášť k obsluze plynových kotlů.“

V roce 1995 bylo ukončeno přestěhování úřadovny obecního úřadu z budovy bývalého Donátova hostince do budovy bývalé staré školy. V souvislosti s vystěhováním obecního úřadu bylo nutné vyklidit i místnost místní Lidové knihovny. Knihy byly uskladněny na půdě školy.

Při opravě střešní krytiny nové školní budovy v minulých letech byly odstraněny věžní hodiny. Vzhledem ke skutečnosti, že budova školy je vedena jako kulturní památka, získal obecní úřad finanční prostředky na jejich obnovu. Opravu hodinového stroje provedl pan Bohuslav Hofman se svým synem, manželé Rudolfovi (čp. 59) pak zajistili restauraci ciferníku. 

Voleb do Poslanecké sněmovny ve dnech 31.5. a 1.6. 1996 se v Batňovicích z 539 oprávněných voličů zúčastnilo 485 voličů (90 %). Z 485 odevzdaných hlasů byly 4 neplatné. Nejvíce hlasů získala Občanská demokratická strana (157 /32,64 %), Česká strana sociálně demokratická (89 /18,5 %) a KDU-ČSL (87 /18,09 %). V listopadu pak proběhly první volby do Senátu a v našem volebním obvodu zvítězil kandidát ODS ing. Šubrt.

Hlavní akcí byla 2. etapa plynofikace od regulační stanice u křížku až k hranicím katastru Rtyně v Podkrkonoší. Práce byly zahájeny koncem července a ukončeny byly začátkem listopadu. Na konci roku byla zahájena jednání o možnosti využití vysokotlakého plynovodu vedoucího z Kvíčaly do Úpice, který by mohl být využit pro napojení Kvíčaly na středotlaký plynovod. Někteří občané na Kvíčale se v souvislosti s plynofikací obce cítili ukřivděni. K jejich nespokojenosti přispěly i problémy se zásobováním vodou a nedostatky elektrorozvodné sítě na Kvíčale. Stěžovali si i na necitlivý přístup bývalého obecního zastupitelstva. A i když nové zastupitelstvo bylo přístupnější k věcným jednáním, určitá nedůvěra za strany kvíčalských zůstala. Vyvrcholila sepsáním petice občanů Kvíčaly, která byla zaslána Obecnímu úřadu v Batňovicích. V petici vznesli obyvatelé Kvíčaly požadavek na změnu katastrálního území a žádali připojení Kvíčaly k Úpici. Od této změny si slibovali rychlejší postup při řešení plynofikace i problémů s vodou a elektřinou. Obecní zastupitelstvo v Batňovicích vyslovilo s předloženou peticí nesouhlas. 8. srpna proto petiční výbor zaslal obecnímu úřadu další zdůvodnění svého požadavku. Na veřejném zasedání obecního zastupitelstva pak nesouhlas s požadovanou změnou vyslovila i většina obyvatel Batňovic. Tento nesouhlas podpořila i část obyvatel Kvíčaly. Navíc případná změna by mohla být realizována pouze na základě referenda celé obce. Obecní zastupitelstvo pak přislíbilo, že se bude snažit v rámci svých možností problémy Kvíčaly řešit. Hned v následujícím roce došlo k předání vodovodu ze správy OÚ ve Velkých Svatoňovicích pod OÚ Batňovice.

V roce 1996 byla zahájena rozsáhlá etapa opravy kostela sv. Bartoloměje. Opravy byly naplánovány na období 1996 - 1999. V první fázi byla opravena kostelní věž. V roce 1996 byla dokončena výstavba nového domu se sedmi byty. Bytovka byla postavena z prostředků státního rozpočtu a noví nájemníci byli vybráni z žadatelů, kteří přistoupili na podmínku, že posléze odkoupí byty do vlastnictví.

V roce 1996 bylo rovněž založeno sdružení „Zálesí“ jehož členy se staly obce Batňovice, Malé a Velké Svatoňovice a Rtyně. Cílem nového subjektu bylo sdružení finančních prostředků k vybudování hlavního kanalizačního sběrače do nové čistírny odpadních vod v Úpici v návaznosti na opravu silnice I/14. Finanční náročnost celého projektu však byla nad síly všech zúčastněných obcí. Po odstoupení Malých i Velkých Svatoňovic ze sdružení a po dalších neúspěšných jednáních byla činnost sdružení nakonec v roce 1999 ukončena. Ihned poté bylo zahájeno jednání s ředitelstvím silnic a dálnic o opravě silnice I/14. Zahájení opravy silnice bylo stanoveno na rok 2000.

Rok 1997 vešel do dějin jako rok ničivých záplav především na Moravě a ve východních Čechách. Batňovice povodněmi zasaženy nebyly, po právách o jejich průběhu však obecní úřad zorganizoval sbírku potřebných věcí na pomoc postiženým. Potraviny, ošacení, peřiny, přikrývky a hygienické potřeby byly předány Červenému kříži v Trutnově. Současně proběhla i finanční sbírka. Její výtěžek (okolo 20 tisíc Kč) byl předán přímo jedné z nejvíce postižených obcí Bochoř na Přerovsku.

V roce 1997 povolil Obecní úřad v Batňovicích telekomunikační společnosti Eurotel vybudovat na cestě od Hájeckého kopce na Vartu ocelovou věž, která Eurotelu umožní pokrýt telefonním signálem část zdejšího regionu. Obec tak získala i novou dominantu. 

V roce 1998 byla zahájena i celková oprava školy v Zálesí. V budově byla kompletně vyměněna všechna venkovní okna a na přelomu let 1998 a 1999 opravena i venkovní fasáda budovy. Na školu v Zálesí se kromě toho od školního roku 1998/99 vrátila i pátá třída a tak je zdejší škola po 76 letech opět trojtřídní.

Ve dnech 13. a 14. listopadu 1998 proběhly další volby do obecního zastupitelstva. Stejně jako při minulých volbách byla podána pouze jedna kandidátka KDU-ČSL. Z celkového počtu 551 oprávněných voličů se jich k volebním urnám dostavilo 330 (60 %). Za členy nového obecního zastupitelstva byli zvoleni: Jan Hanuš (čp. 121), Pavel Melichar (čp. 130), Vladimíra Pátková (čp. 131), Karel Pavel (čp. 33), Martin Peterka (čp. 53), Josef Pich (čp. 32), Miroslav Šrejber (čp. 224), Jiří Vojtěch (čp. 138) a Helena Zahálková (čp. 224). Nové obecní zastupitelstvo se po volbách sešlo na veřejném zasedání 27. listopadu v Kulturním domě v Batňovicích. Na tomto zasedání byl starostou obce zvolen opět Jiří Vojtěch, místostarostou pak Jan Hanuš.

Batňovice na prahu třetího milénia (1999 - 2000)

Po několika letech usilovných jednání byla v roce 1999 konečně dohodnuta stavba regulační stanice a plynovodu na Kvíčale. Celá akce by měla být realizována v roce 2000 (přestože výstavba regulační stanice měla proběhnout již v roce 1999, ale VČP Dvůr Králové nakonec od tohoto termínu odstoupily).

V roce 1999 byla dokončena poslední - 4. etapa opravy kostela sv. Bartoloměje v Zálesí. Byla opravena věž kostela, včetně střechy a kříže a vnější plášť kostelní budovy, včetně oken, opravy hromosvodu a elektroinstalace, bylo provedeno oplechování okrajů střechy a výměny okapů. Dále byly opraveny kamenné pilíře a pomocí speciální folie bylo provedeno odvodnění základů kostelní budovy. Prostředky na opravu kostela byly získány formou dotací, dílem od Okresního úřadu v Trutnově, dílem od biskupství v Hradci Králové. Nemalá část financí byla získána rovněž sbírkami mezi věřícími v Úpici a v Batňovicích a od ostatních občanů Batňovic. Celkové náklady na opravu dosáhly částky 1,991.000 Kč.

Téhož roku odkoupila obec Batňovice od SD Jednota prodejnu a pohostinství „U Bulánka“ (kdysi postavené občany Batňovic v akci Z) za 1.100.000 Kč. Ještě do konce roku byla provedena celková rekonstrukce objektu, včetně instalace plynového topení, tak aby prodejna i pohostinství mohly sloužit občanům. 

Celkovou rekonstrukcí prošla i budova pošty (ovšem otázka, zda v Batňovicích zůstane pošta i v příštím tisíciletí je zatím ve hvězdách). A dočkali se i hasiči, pro které bylo zakoupeno požární vozidlo Avia A30K.

Na přelomu let 1998 a 1999 vyhlásil Spolek divadelních ochotníků v Batňovicích společně s Obecním úřadem v Batňovicích projekt Batňovické milénium. Cílem projektu bylo připomenutí historie a tradic obce na přelomu tisíciletí včetně shromáždění a prezentace dokumentů z historie obce. První akcí tohoto projektu, která se uskutečnila ve dnech 1. - 5. září byly oslavy stého výročí zahájení výuky v nové škole v Zálesí. Součástí oslav byla i výstava o historii školy doprovázená vydáním sborníku „Velké dějiny malé školy“. Celá akce byla podpořena Nadací rozvoje občanské společnosti v Praze z prostředků programu PHARE Evropské unie. Dalším z výstupů této podpory je i sborník o historii obce Batňovice, který právě držíte v rukou. Ještě krátce před oslavami byla zahájena první etapa úpravy prostranství před školou a obecním úřadem.

Batňovice tak dospěly na práh třetího tisíciletí ve stavu v jakém jsou my se dostali na konec našeho vyprávění. Dnes nikdo neví, co přinese magický rok 2000 ani příští tisíciletí. Doufejme jen, že v příštím vydání nepřehledných dějin obce Batňovice v roce 2999, budou mít batňovičtí kronikáři stále co (a hlavně o čem) vyprávět.