Obec Batňovice
Oficiální stránkyobce Batňovice

Skoro šťastná léta v nové škole (1905 - 1938)

Trojtřídka (1904 - 1914)

V roce 1903 byla další část Batňovic - č.p. 115, 116, 117, 118 a 120 přiškolena ke škole v Malých Svatoňovicích. Navzdory tomuto opatření však počet dětí navštěvujících školu v Zálesí vzrůstal.

Dne 1. 8. 1904 byl penzionován řídící učitel Josef Urban, který krátce nato (27. 8. 1904) zemřel. Na jeho místo byl ustanoven zdejší učitel Antonín Košťál jako zatímní řídící učitel a 1. 3. 1905 byl definitivním řídícím učitelem na škole v Zálesí ustanoven František Jedlička. Ten působil na škole v Zálesí až do roku 1908, kdy byl před ukončením školního roku (6. 3. 1908) ze zdravotních důvodů penzionován. Na jeho místo byl opět dočasně ustanoven zdejší učitel Antonín Košťál. Na počátku školního roku 1908/1909 byl novým řídícím učitelem na škole v Zálesí jmenován Antonín V. Blümel.

Na začátku nového školního roku 1907/1908 byla ve škole v Zálesí otevřena 3.třída a byla tak zahájena zlatá éra školy v Zálesí, která zahrnovala období let 1907 - 1922. Na školu v té souvislosti nastoupil i třetí učitel - Kamil Kavan. „Nový školní rok započal v pondělí 16. září 1907 slavnými službami Božími ve zdejším chrámu páně,jichž se zúčastnila školní mládež z Velkých Svatoňovic a ze Zálesí. Po službách Božích přečten a vyložen školní řád. Pravidelné vyučování počalo v úterý dne 17. září 1907. Tímto školním rokem otevřena na zdejší škole postupná III. třída. Školou povinných žáků na začátku školního roku bylo 176, z těch navštěvují školu jinde 7, tedy zapsaných bylo 169.“ Tento počet dětí byl nejvyšší v tomto století (resp. v období vymezeném léty 1892 - 1999). Pro srovnání - když byla v Zálesí v roce 1998 znovu zřízena třetí třída, navštěvovalo školu pouze 49 dětí.

Současně se zavedením třetí třídy se škola dočkala i mírné modernizace. Místní školní rada zaopatřila do školy elektrický zvonek, který byl instalován 9. června 1908. Během roku byl pak nákladem místní školní rady zřízen kabinet. „Kabinet školní získal úpravou skříní pro pomůcky učební. Byla tu dosud jediná skříně otevřená, úplně na zemi stojící. Nákladem místní školní rady byla pořízena zcela nová skříně, zasklenými čtyřdílnými dvířky uzavřená. Na tuto byla postavena stará dosavadní skříně, jež byla nově natřena a čtyřmi zasklenými dvířky opatřena. Do III. třídy byla místní školní radou koupena zasklená skříně pro vyložení obrazů a jiných pomůcek, pak plechová visutá nádržka pro vodu (potřebnou při kreslení a malování barvami). Na žádost řídícího učitele daroval úpický továrník Karel Morawetz můstkovou desetinnou váhu na 15 kg, začež byly mu správou školy vzdány písemně díky.“ O prázdninách roku 1909 se po deseti letech od otevření školy dočkala první opravy i střecha, včetně okapů a okapové roury.

Zajímavostí tohoto roku je pak zmínka řídícího učitele o „politické obchůzce“ dne 2. prosince 1909 na pozemcích, po nichž měla vésti projektovaná železnice do Úpice a s největší pravděpodobností mělo dojít i k záboru části školních pozemků. „Správce školy vyhradil si udržení pumpy na pitnou vodu při staré škole (čís. pop. 1 v Zálesí).“ K realizaci výše uvedeného projektu však nikdy nedošlo.

Na učitelské poradě konané 21. prosince 1911 v Trutnově, byl řídící učitel ze školy v Zálesí Antonín Blümel zvolen „znalcem školství“ do okresní školní rady, a to na období 1912 - 1917.

Škola v Zálesí v době 1. světové války (1914 - 1918)

23.7. 1914 byl v Sarajevu proveden atentát na arcivévodu Františka Ferdinanda. Již tři dny nato byla v Rakousku vyhlášena částečná mobilizace a 28. 7. vyhlášena válka Srbsku a vydán císařský manifest „Mým národům“. Byla zahájena 1. světová válka. Mobilizace armády odvedla velkou část mužského obyvatelstva a vojensko byrokratická diktatura značně omezila občanská práva. Nejtíživěji však doléhala stále se zhoršující zásobovací situace. Od jara 1915 byl zaveden přídělový systém na potraviny, ale i na další zboží. Vedle toho se rozvinul černý trh s nesmírně vysokými cenami.

První válečný školní rok v Zálesí byl zahájen 16. září 1914. Jak uvádí řídící učitel A. Blümel, do konce října 1914 povoláno bylo z Čech na 5000 učitelů - vojáků k činné službě vojenské. Antonín Blümel, jako volený zástupce učitelů v okresní školní radě podal proto prostřednictvím okresního školního inspektora v Novém Městě žádost c.k. zemské školní radě, "..že učitelé (muži) nyní na školách zdejšího okresu zbylí jsou nezbytní a nepostradatelní na svých nynějších místech, proto ať jsou v základě ustanovení § 15 nařízení o domobraně z roku 1907 osvobozeni od činné služby ve zbrani a na svých místech ponecháni." 

V prosinci 1914 byl zdejší učitel Václav Klimeš uznán způsobilým k službě ve zbrani a 1. února 1915 nastoupil vojenskou službu. 17. července 1915 byl odveden i řídící učitel Blümel, ale později byl vojenské služby zproštěn jako nepostradatelný pro školu zdejší učitel. V roce 1915 padl ve válce i bývalý učitel v Zálesí Roman Martinec.

Celé období první světové války bylo nejen pro školu, ale i pro Batňovice obdobím velice krušným. Z fronty již záhy začaly přicházet zprávy o prvních padlých a raněných a jejich počet neustále narůstal.V zázemí nastal nedostatek potravin a jejich cena se šplhala vzhůru. Pro obec byly pravidelně vypisovány dodávky obilí, masa i jiných potravin, byly upisovány válečné půjčky a učitelům bylo nařízeno aktivně se na jejich upisování podílet. Vyučování, zvláště v posledních letech války, bylo nepravidelné, nedostávalo se potravin, uhlí, šatstva i dalších životních potřeb

V posledním válečném roce (od 1. ledna 1918) bylo zrušeno vybírání školného (tzv. sobotáles), které v té době obnášelo 4,16 korun ročně za každé dítě, které navštěvovalo školu. Hlavním důvodem tohoto opatření byla skutečnost, že lidé neměli dostatek peněz (a pokud měli, používali je pro zcela jiné účely), takže školné stejně již platil jen málokdo.

Počátkem října 1918 řádila v Batňovicích i okolí silná chřipková epidemie, která si vyžádala i oběti na lidských životech. Jednou z její obětí se stal i Josef Aster, úpický kaplan, který na zdejší škole vyučoval náboženství. Škola v Zálesí byla proto od 10. do 23. října uzavřena. Výuka byla opět zahájena 24. října 1918. Již za čtyři dny došla do Úpice obecnímu úřadu telefonická zpráva, že v Praze nastal revolucí státní převrat, že byla Národním výborem prohlášena samostatnost neodvislého státu československého. Na večer shromáždily se v Úpici davy občanstva,jimž zprávu tu prohlásil starosta města Václav Pitaš. Radost, nadšení, vzniklé po zprávě, došly výrazu v hlučném, povzneseném zpěvu hymen "Kde domov můj" a "Hej, Slované". Hned druhý den konali jsme přípravy k důstojné oslavě národní samostatnosti. Válka skončila.

V prvních letech Československé republiky (1918 -1926)

Již krátce po vzniku samostatného Československa (7. 12. 1918) se v úpické chlapecké škole konala okresní „porada učitelstva českého“ okresu Trutnov, na níž byl zvolen delegát zemské porady učitelů v Praze. Stal se jím řídící učitel v Zálesí Antonín Blümel. Zemská porada proběhla v Praze 14. 12. 1918 za přítomnosti ministra školství a národní osvěty (toto ministerstvo tak nahradilo dosavadní nejvyšší školský úřad). Krátce poté byla vydána řada nařízení nové československé vlády, kterými byly zrušeny výnosy rakouské vlády zakazující čítanky, učebnice, zpěvníky i některé knihy z žákovské knihovny. Byly odstraněny obrazy císařů, zrušena rakouská hymna aj. Již od počátku školního roku 1919/1920 byla ve škole zrušena společná modlitba dětí při zahájení a ukončení vyučování a rovněž společné návštěvy kostela za dozoru učitelů.Odpor proti některým novotám na sebe nenechal dlouho čekat.

„V záři 1919 byla v Batňovicích - Zálesí podána některými občany (především občankami R. Melicharovou a An. Rosovou) "žádost za nezměnitelný ráz nábožensko - mravní" výchovy a výučby ve zdejší škole. Žádost opatřena větším počtem podpisů (z nichž na první pohled bylo několik falešných) byla podána míst. školní radě v Batňovicích. Ve schůzi místní školní rady přečetl správce školy nové výnosy republikán. ministra školství o nepovinné účasti učitel. i žactva na úkonech nábožen., odstranění konfesního rázu národní školy, o modernisování škol, občanské svobodě učitele a t.d. a poukázal na zřejmě falešné podpisy, čímž agitátorky, davší listinu podepisovati, dopustily se zřejmě podvodu. Listina (žádost) neuznána za vhodnou k úřednímu jednání a vrácena podatelkám.

První týdny školního roku 1919/20 psal katecheta římsko katolický František Janíček probrané učivo z náboženství do třídní knihy latinsky, a když mu to správce školy vytýkal, bránil se důvodem, že prý nechce, aby učitelé světští nevěděli, čemu učí a nemohli to dětem vyvraceti! Po jistém zdráhání začal teprve později zapisovati do třídní knihy po česku a to pouze začátečními písmeny slov (!!)“

Zdálo se že spory a vášně brzy utichnou, ale bylo to jen ono pověstné ticho před bouří. A tak se přesuňme do roku 1920 a dejme opět slovo řídícímu učiteli Antonínu Blümelovi: "Křížová procesí dne 10. května a dny následující zavdaly podnět k nepříjemné události. Vyučování nemá v ty dny býti přerušeno, ale jednotlivým žákům po přání jejich rodičů má býti udělena dovolená k návštěvě procesí. Několik dětí s písemnou žádostí od rodičů, některé děti bez žádosti šly na procesí, zameškaly tím 2 hodiny dopoled. Vyučování. Písemné práce, vyhotovené ostatními dětmi ve škole přítomnými, pracovali nepřítomní návštěvníci průvodu po vyučování, z čehož u nerozvážných lidí vznikl pokřik, že děti jsou trestány ve škole za to, že byly na procesí. Zagitováno tažení proti škole, napsán kýmsi spis, v němž obviněna byla „správa školy v Zálesí“, že vede děti proti víře, (čím, to neudáno), že se děti nechtějí vychovávat nábožensky, že se jim ve škole nadává (kým? a jak? - to neuvedeno), že se jim připovídají špatné známky na vysvědčení, že jsou děti doma často bity za to, že jsou ve škole jinak vedeny než si toho stěžovatelé přejí. Vyhrožováno pisateli „stížnosti“, že ne-budou děti své do školy posílati, nebude-li správce školy do 30. května vyměněn. Tato „stížnost“ byla adresována okres. škol. radě, ale byla před odesláním předložena starostou obce a předsedou místní školní rady ve schůzi místní školní rady 28. května k jednání. Členové místní školní rady ve schůzi přítomní a vesměs na „stížnosti“ spolupodepsaní usnesli se spontánně, aby stížnost nebyla dále předkládána, protože by to mohlo míti za následek politické třenice v obci. Ale když osnovatelky „stížnosti“ naléhaly na starostu obce Jaroslava Rosu, jen ať to pošle do Trutnova, byla jím listina ona zaslána školní radě. Tato zaslala onu „stížnost“ správě školy k vyjádření. Zjistil jsem nade všecku pochybnost, že „stížnost“ byla opět (jako petice ze záři 1919 o ponechání náboženského - římskokatolického rázu školy) opatřena falešnými podpisy, že více podpisů bylo psáno a později připisováno jednou rukou téhož pisatele, mně dobře známého, že mnohé ženy, přemluvené agitátorkami podpisy vymáhajícími, podepisovaly bez vědomí svých mužů jejich jména na „stížnosti“ - aniž by její obsah znaly nebo četly - a jiné nepřístojnosti. Nesprávné údaje uvedl jsem na pravou míru, žádal jsem okresní školní radu, ať v Úřední listině poučí místní školní rady o nových normách pro národní školství. „Stížnost“ byla okresní školní radou odložena bez vyřízení. Rozumí se, že vyhrůžka stávkou školních dětí (nebude-li správce školy vyměněn do 30./V. 1920) byla prázdným heslem, že děti chodily do školy k témuž nevyměněnému správci školy dále beze vší poruchy v docházce školní. Tato klerikální agitace proti správci školy byl vděk za to, že týž po celou dobu války (ale i před válkou) vedl v obci veřejné záležitosti, že obstarával bezplatně obecní aprovisaci, psal bezplatně všechny žádosti, stížnosti a pod., jezdil za své peníze bez odměny za intervencemi k úřadům, že nebylo v obci takřka jediné rodiny, které by byl správce školy bezplatně neposloužil, když takto kdokoli požádal. Dobře řekl o té štvanici soused J. M.: „Patří vám to. Pane řídící! To máte za to, že jste lidem tolik dobrého udělal!“ Chtěl jsem původně jako příznak doby celou tu „stížnost“ opsati zde i se svým vyjádřením o ní - ale neučiním toho, lituje drahého času i papíru.“

V červnu 1921 byl rovněž ukončen soudní spor mezi obcemi Batňovice a Malé Svatoňovice, vedený již od roku 1915 a týkající se poměrné úhrady nákladů na stavbu a potřeby školy v Malých Svatoňovicích za přiškolené batňovické občany („z Hor“). Obec Batňovice musela zaplatit povinné částky za všechna léta, včetně úroků - celková částka činila 21.440.- Kč. Stavba nové školy v Malých Svatoňovicích byla zahájena již roku 1914, dostavěna však byla až po vzniku samostatné republiky.

O prázdninách roku 1921 nechal řídící učitel Antonín Blümel odstranit kříže ze školních místností a naschvály pokračují dále: „...5. 6. 1921 dal se katecheta Fr. Janíček z Úpice fotografovati jenom s římskokatolickým žactvem zdejší školy, což mělo zůstati v tajnosti, ale bylo zjeveno a způsobilo nelibost u dětí a rodičů nezúčastněných.

...Rozpory mezi správou školy (sborem světského učitelstva zdejší školy) a katechetou římskokatolickým Františkem Janíčkem, kaplanem úpickým rostou proto, že kněz tento nechce uznávati autority správce školy a nechce se podvoliti pořádku formálnímu, na zdejší škole zavedenému. Po dávném usnesení sboru učitelského vycházejí žáci hromadně zadním vchodem ze školy; děje se tak z důvodů bezpečnostních (přední vchod směřuje na frekventovanou silnici, kde nebezpečí z frekvence vozidel - k nimž přibyl autobus - bláto a prach silniční, těžký výstup a sestup po schodišti u silnice, těžké dveře a t.d.). Usnesení sboru učitelského bylo schváleno obecním zastupitelstvem i místní školní radou. Tři roky (1918/19 - 1920/21) pouštěl jmenovaný katecheta žactvo ze školy zadním vchodem na chodník za školou, kde žádné nebezpečí dětem nehrozí. Letos umanul si, že bude katolické děti pouštěti předním vchodem, při čemž na odchod dětí k silnici nebylo dozíráno. Když mu to bylo 15./X. 1921 správcem školy vytýkáno způsobem zcela slušným, nechtěl katecheta správce školy ani vyslechnouti a rozčilil jej tak, že mu správce školy vytkl zcela oprávněně, že tím svým protichůdným jednáním okrádá správce školy o zdraví.

Dopoledne 15./X, 1921 přišly do školy ženy z Batňovic, 6 počtem, v otázce křížů a modlení před vyučováním a po něm. Modlení před vyučováním a po něm zanechali jsme na zdejší škole (jako na většině škol tohoto okresu) již od 1./V. 1918 z důvodů, že nemá na vzpružení mysli a na průběh vyučování žádného vlivu posilujícího a že způsob, jakým se ve škole všeobecně provádí, jest vlastně profanování opravdové modlitby (= pozdvižení mysli k bohu). Protože to šlo bez modlení 3 roky beze vší poruchy, protože není rozumného důvodu pro nové denní modlení ve škole a proto, že modlitba (jako i ostatní úkony náboženské) jsou pro učitelstvo i žactvo jen dobrovolné, nebude pravidelné denní modlení ve škole znovu zaváděno. I z toho důvodu, protože si je přejí jenom někteří rodičové a ostatní nikoliv. To také oznámil správce školy přítomným ženám. V otázce křížů ve třídách podal jim správce školy toto vysvětlení: Otázku stálého vyvěšení kříže ve třídě jest posuzovati jako věc výzdoby školních místností, o čemž rozhoduje sbor učitelský. Tento se usnesl 1./IX. 1921 jednohlasně, aby kříže nebyly trvale vyvěšeny ve třídách, ale byly pomůckou k vyučování náboženství a dějepisu."

Ale neděly se jen náboženské nesváry. Místní školní rada na svém zasedání 4. 4. 1922 rozhodla o zavedení elektrického osvětlení do školy v Zálesí i do bytu správce školy. Již 7. dubna byl postaven sloup pro venkovní vedení, druhý den pak nataženy dráty a 10. a 11. dubna provedena vnitřní instalace a zavěšeny 4 žárovky: ve sborovně, na chodbě a dvě v bytě řídícího učitele. „Ve sborovně namontováno 14./IV. kilovatové hodinové počítadlo a zasazeny 4 žárovky. Svítiti jsem začal 18./IV. ve sborovně, kde jsem večer sestavoval likvidaci k přiznání pro výměru daně z majetku školní obce se starostou obecním Jaroslavem Rosou. Tou dobou jest elektrické vedení v celých Batňovicích, ale v Zálesí svítí se elektřinou pouze ve škole, pak ve mlýně čís. 11 a v hostinci čís. 26, do kterýchžto domů jest vedena elektřina z Batňovic. Mimo to svítí elektřinou z vlastních dynam v Rudolfově úpravně a odtud zavedeno jest elektrické svícení do hostinců čís. 4 a 24. Za kilovatové počítadlo platím nájemné 3 K měsíčně, 1 žárovka 25ka stojí dnes 12 K, za 1 kilowatovou hodinu platí se5 Kč.

Další důležitá událost postihla školu v květnu 1922, kdy byla vzhledem k nedostatku učitelů a sníženému počtu dětí zrušena v Zálesí třetí třída a škola se stala opět „dvoutřídkou“. Stalo se tak na základě výnosu prezidia zemské školní rady ze dne 14. dubna 1922 (čís. 1823) - pro školní rok 1922/23 nastoupilo do první třídy 39 dětí a do druhé třídy 65 dětí (celkem tedy 104 dětí). Dvoutřídní pak škola v Zálesí zůstala prakticky po celou svou existenci (s krátkou výjimkou na přelomu let 1938 a 1939), a to až do školního roku 1998/1999 - tedy plných 76 let.

Mezitím pokračoval boj řídícího učitele Blümela „...21. května (v neděli) a 22. května (v pondělí) konáno bylo v Úpici biřmování, což mělo pro zdejší školu dohru nemilou, přímo odpornou. Podle výnosu „okresního úřadu školního“ (pojmenování, jež nemá docela žádného podkladu zákonitého a nahrazuje správný název „okresní školní výbor“. Jen že tento okresní školní výbor v Trutnově není dosud po téměř 1/2 2.roce ani ustaven, takže pro školství našeho okresu není dosud žádného republikánského školního úřadu a všechny věci (presentace na místa a t.d.) se vyřizují jenom presidialně.) v Trutnově měla býti dětem školním římskokatolickým poskytnuta možnost, aby biřmovanci byli přítomni biřmování a potomní zkoušce náboženské. K tomu dostalo se třídním učitelům v přítomnosti římskokatolického katechety dne 20./V. oznámení, že biřmovanci budou celé dopoledne 22./V. zproštěni vyučování; když by byly obřady a úkony náboženské dopoledne odbyty, že mohou zúčastněné děti odpoledne přijíti do školy. Odpoledně ze 32 biřmovanců III. třídy přišlo do školy 18, nepřišlo 14, ač třídní učitel ve III. třídě prohlásil, že mohou děti opozděné přijíti pozdě do školy bez omluvy. Protože odpoledne nepřítomné děti buď se vůbec neomluvily a nebo neměly omluvy přijatelné, chtěl na nich třídní učitel, aby za-meškané bez omluvy vyučování nahradily druhý den a podržel je ve škole po odpoledním vyučování. Protože v jeho (III.) třídě učilo se ženským ručním pracím, vzal si zmíněné děti do sborovny. O 1/2 3. Hodině odpolední vnikl do školy horník Jan Bernard z Batňovic a chtěl křikem vynutiti propuštění své dcery Marie ze sborovny. Když si na to šel třídní učitel stěžovati správci školy, vyučujícímu ještě v I. třídě, šel s ním J. Bernard, stále hulákaje, k I. třídě. Hlukem vylákaný správce školy vyšed na chodbu, napomínal J. B. ke slušnému jednání, ale bez úspěchu; proto se chtěl vrátiti do své třídy a ukončiti tu vyučování. Ale hulákající násilník držel dveře u třídy a nepustil správce školy do vnitř. Potom šel do sborovny, vyhnal odtud svou dceru proti vůli jejího třídního učitele, překážel sepsání zápisu o té výtržnosti a znemožnil povykováním vyučování ve III. třídě. Když byl výtržník konečně ze sborovny odstraněn, chtěl správce školy sestaviti zápis o hanebné výtržnosti, celé přítomné učitelstvo bylo hnusným výjevem tak rozechvěno, že nikdo z nich nebyl schopen psaní. Když chtěli učitelé ze sborovny odejíti, vrazil tam znova Jan Bernard, za ním Josef Nývlt čp. 8. z Batňovic a Jaroslav Rosa čp. 3. z Batňovic, vysláni jsouce snad shluknuvšími se ve vsi lidmi, rozeštvanými Janem Bernardem. Všichni tři křičeli ve sborovně na přítomné učitele, Bernard a Nývlt nadávali a vyhrožovali vzbouřením a krvavou revolucí. Když se vyhulákali a vynadávali, odešli ze školy přímo do hospody, posilniti na své „hrdinství“. Josef Nývlt a Jaroslav Rosa jsou členové místní školní rady, kteří by podle zákona měli učitelstvo ve škole podporovati a ne proti němu surově při vyučování vy-stupovati. Mimo to neměli oba jmenovaní pražádného důvodu demonstrovati, protože jejich děti nebyly u biřmování ani nebyly nechány po vyučování. Na všecky tři výtržníky bylo podáno u okresního soudu v Úpici trestní oznámení pro osobní urážky, pro urážku úřední osoby a vměšování se do úředního výkonu.

Den potom (24./V.) konána mimořádná porada sboru učitelského, jež usnesla se na stížnosti k okresnímu úřadu školnímu o vyvolané výtržnosti ve škole. Následek hanebného násilí jest znechucení všeho učitelstva, jež bylo tak znectěno, ustrašení dětí školních, zničení autority školy, učitelů a správce školy. Děti některých nemoudrých rodičů římskokatolických jsou popuzovány proti škole a učitelům, učí se nevraživosti proti ostatním dětem jiných vyznání náboženských a oddalují se tak od ideálu bratrského soužití se svými sourostenci, k němuž ve škole jsou vedeni a nabádáni světským učitelstvem. Jací to budou vyrůstati z těch dětí straníci, bez lásky k bližnímu, nebudou-li odstraněny vlivy, jež vedou výchovu oněch dětí na křivou cestu mstivého stranictví! Výtržníci byli ještě tak smělí, že sepsali a okresnímu školnímu úřadu podali stížnost na správu školy a „některé“ učitele (beze jména) o trestání dětí za to, že byly u biřmování, stížnost vytýká též odstranění křížů ze školy a vylepování „pobuřujících“ plakátů na školních dveřích „správou školy“. O tom, že se shlukovali a srocovali ve vsi, připravujíce se k násilnostem ve škole proti učitelům, se udavači ve své stížnosti ani nezmínili.

Dne 31./V. 22 jeli správce školy a učitel K. Kapoun k okresnímu úřadu školnímu, kamž byli předsedou toho úřadu povoláni podati vysvětlení o stížnosti občanů batňovických. Měli tu také podati vysvětlení o interpelaci senátora dra Reyla, v níž obvyklou methodou obviňují se správy školy ve Velkých Svatoňovicích a v Zálesí, že žáci těch dvou škol , kteří se zúčastnili 25./III. 22 mše (ač to byl den za všední prohlášený), byli za to trestáni necháním po škole. Správce školy a třídní učitel K. Kapoun vysvětlili, že bylo školními úřady nařízeno, aby se 25./III. plně bez obmezení vyučovalo, proto nemohli svévolné zameškání školy omluviti a třídní učitel K. Kapoun svévolné žákům také zameškání neomluvil. Potom snažil se předseda okresního úřadu školního dosáhnouti narovnání mezi stěžovateli a mezi školou a učiteli. Protože stěžovatelé batňovičtí žádali, ať správce školy odvolá své trestní oznámení o výtržnosti a oni že vezmou svou stížnost nazpět, nepřistoupil správce školy na takovou pro školu nepřijatelnou dohodu a prohlásil, že trestní oznámení na správu školy neodvolá. Pokud se týkalo stížnosti batňovických občanů na správu školy, prohlásil správce školy Ant. V. Blümel, že žádá o projednání stížnosti občanů i stížnosti sboru učitelského v Zálesí okresním školním výborem trutnovským. Po bezvýsledném jednání odešli nepřátelé školy a učitelstva bez pořízení. 

24./VI. 1922 byl správce školy, učitel K. Kapoun a industrielní učitelka M. Souhradová u okresního soudu v Úpici svědecky vyslýcháni ve věci násilného vniknutí batňovických výtržníků 22./V. 22 do školy. Státní zastupitelství v Hradci Králové dává věc šetřiti jako zločin veřejného násilí."

Ještě než došlo k definitivnímu ukončení sporů, přijalo v červnu 1922 Národní shromáždění dva důležité zákony: zákon o služebních požitcích učitelstva škol obecních a občanských, jímž byla napravena některá ustanovení předchozího zákona a tzv. „malý školský zákon“, kterým měla být provedena dílčí reforma vyučování na národních školách.

Spor mezi školou a batňovickými občany byl po delších průtazích konečně ukončen dne 26. 10. 1923, kdy proběhlo u okresního soudu v Úpici hlavní líčení s původci výtržnosti z 22. května 1922. Rozhodnutím soudu byli odsouzeni na 1 rok podmíněně Jan Bernard k pokutě 200 Kč (4 dny vězení), Jaroslav Rosa k pokutě 100 Kč (2 dny vězení) a Josef Nývlt k pokutě 100 Kč (2 dny vězení). A bylo to. Není nad dobré sousedské vztahy.

Rozhodnutím místní školní rady ze dne 16. prosince 1923 byl schválen návrh obecnímu zastupitelstvu v Batňovicích, aby k úhradě nákladů na školu v roce 1924 bylo vybíráno 200 % obecní (školní) přirážky k přímé dani (mimo daň činžovní) a 45 % přirážky k dani činžovní.

V roce 1924 se škola v Zálesí dočkala další rozsáhlé opravy. „...Ve schůzi místní školní rady, dne 2. června t.r. konané, bylo znovu usneseno, aby se budova školní dala opraviti vnitř i zevně. Proto hned 3. července začali zedníci opravovati vnitřku i venku poškozené omítky, k čemuž vzat byl personál stavitele Peroutky z Úpice. Klempíř Jan Šustek z Úpice vyslal dva dělníky k opravě okapových žlabů a odváděcích rour, silně poškozených. Přitom opraveny potrhané ochranné plechy na římsách fasádních. Po zednících přišli malíři. Vymalovali nově sborovnu,III. a I. třídu a opravili malbu na chodbách. Od malování II. třídy zatím upuštěno z příčin úsporných. Když došly objednané fasádní barvy tekuté (3 sudy) od firmy J. Pexider z Královských Vinohradů, začali malíři natírati stěny venku barvou šedě zelenou ve dvou tónech. Zatím dál se úklid uvnitř školy za příznivého počasí. Až do 21. července trvaly tyto práce za stálého dohledu správce školy. Úpravou tou nabyla škola vzhledu velmi slušného, což se všeobecně uznává. Náklad činí hodně přes 5 000 Kč a rozrostl se přes původní rozpočet proto, že bylo nutno vyměniti většinu odváděcích rour pro vodu okapovou, což nebylo původně zamýšleno.

Projektované opatření nových dvousedadlových lavic do I. třídy musí býti pro tento rok odloženo pro nedostatek peněz, když musil býti překročen rozpočet na zevní úpravu školy."

Počátkem roku 1925 bylo výnosem zemské školní rady provedena úprava výuky náboženství na škole v Zálesí. „...Až do té doby bylo tu vyučováno náboženství římsko-katolickému ve dvou odděleních po 2 týdenních hodinách, ačkoliv tu bylo v obou třídách pouze 42 žáků římskokatolických účastnících se vyučování náboženství. Od 1. února 1925 bude pouze v 1 oddělení společném žactvo římsko-katolické vyučováno 2 hodiny týdně, což je velmi nepraktické a působí velkou potíž, mají-li býti umístěny 2 hodiny společného vyučování pro obě třídy do rozvrhu hodin již teď s obtíží sestrojeného. Po dohodě s katechetou jest vyučováno po 1 hodině v pondělí odpoledne 3-4, v sobotu ráno 8-9. Podle toho změněn jenom nepatrně dosavadní rozvrh. Vyučování náboženství československého zůstalo beze změny." 

Dne 4. srpna 1925 podal zdejší řídící učitel Antonín V. Blümel žádost o penzionování. Výnosem ze dne 25. 8. 1925 pověřil okresní školní výbor v Trutnově definitivního učitele zdejší školy Karla Kapouna vedením školy od 1. září 1925.

Intermezzo druhé - T. G. Masaryk v Zálesí

Na jaře roku 1926 byla upravena školní zahrada. Byla zřízena ovocná školka, hospodářské pokusné pole, nádržky na vodu, přemístěno pařeniště a kompost, upraveny cesty a vysázeny nové keře.

Velkou událostí prázdnin v roce 1926 byla návštěva 1. prezidenta Československé republiky T. G. Masaryka na Úpicku. „..na cestě do Úpice dne 11. července t. r. projel pan president celou naší obcí. Jemu na počest byly postaveny dvě slavobrány, jedna v Batňovicích, druhá u naší školy. Žactvo s učitelem vítalo svého tatíčka na obou místech. Děvčata naší školy podala panu presidentu kytici. Jak vidno z předchozího listu, podepsal se náš drahý osvoboditel i do školní kroniky. 12. července projížděl p. president mimo školu podruhé. Účast občanstva při uvítání i při loučení byla veliká..

..K slavnostnímu přivítání drahého osvoboditele, tatíčka Masaryka, zřídil u naší školy zdejší velkoprůmyslník p. Jos. Rudolf vlastním nákladem slavobránu. O její mohutnosti svědčí, že pracovali o ní 4 lidé plně 3 dny. Uprostřed chvojí mile se nesl nápis: „Zůstaň dlouho mezi námi, tatíčku náš milý!“ V pátek prohlédl dílo a přípravy správce politické okresní správy p. min. rada J. Engelthaler a p. okresní komisař F. Karas. Brána se svým uvítacím nápisem budila rozruch a zájem po celém okolí.

Před velkou hospodářskou krizí (1926 - 1933)

Od 1. září 1926 byl na škole definitivním řídícím učitelem ustanoven Václav Skalický a od 1. listopadu téhož roku došlo na základě nařízení ministerstva školství a národní osvěty k úpravě počátku vyučování. Dopolední vyučování začínalo v 8:30 a při čtyřech vyučovacích hodinách končilo ve 12:05. První dvě vyučovací hodiny trvaly 50 minut, další pak 45 minut. Tento model byl zaveden na zkoušku do konce února 1927. Poté byl prodloužen.

Ve stejném roce místní tělovýchovná jednota Sokol požádala místní školní radu o propůjčení prázdné školní třídy k večerním tělovýchovným cvičením. „Místní školní rada žádosti spolku vyhověla a okresní školní výbor v Trutnově její usnesení schválil. Místní jednota Sokol pro tělovýchovné účely školy půjčuje veškeré své nářadí a zaručuje se, že se nebude místnosti používati k žádným jiným účelům než tělocvičným. V místnosti ani na chodbách nebude kouřeno a povykováno. V případě, že bude zřízena zase třetí třída, místnost bude jednotou hned vyklizena a řádně upravena. Místnost ta se k účelu školním nehodila, poněvadž byla napadena podlaha i stěny houbou. První třída byla tedy přemístěna do prázdné třídy v prvním poschodí.“

V roce 1926 se místní školní rada dostala do značných finančních potíží. Školní vydání se nesnižovala, avšak příjem byl malý, ačkoliv k úhradě vydání byla stanovena 100 % školní přirážka. Daňový předpis činil 8 550 Kč. Z roku 1925 zůstaly nedoplatky na školních přirážkách 3.155,92 Kč, v roce 1926 bylo zaplaceno pouze 430,80 Kč, místo výše uvedených 8.550 Kč. Na začátku roku 1927 tak nedoplatky ze školních přirážek činily 11.276 Kč. „Situace byla by v pravdě kritická, kdyby byla nepopulární dávka z nápojů a státní příděly nepomohly. Místní školní rada podala protest a zároveň žádost okresnímu školnímu výboru, aby ve věci zakročil a místní školní radě z finanční tísně pomohl. Zajímavé je, že místní poplatníci měli školní přirážky i daně zaplaceny.“

V roce 1928 provedla okresní správní komise v Úpici výkup pozemků nutných pro realizaci regulace Rtyňky a požadovala jejich bezplatné předání. Řídící učitel Skalický však vzhledem ke skutečnosti, že jako uživatel pozemků bude muset zaplatit povinný příspěvek na úhradu nákladů spojených s regulací, odmítl bezplatný převod pozemku a žádal stanovenou cenu 1 Kč za m2. Výměra pozemků, které okresní správní komise požaduje na školní obci v Batňovicích činí 864 m2. V souvislosti s regulací potoka Rtyňky a úpravou silnice došlo ke zmenšení školní louky. Vzhledem k tomu, že škola v Zálesí musela přispět částkou 3.000 Kč, rozhodl se řídící učitel louku rozprodat na stavební parcely. Po schválení místní školní radou v Batňovicích a okresním školním výborem v Trutnově byly v roce 1929 jednotlivé parcely rozprodány v ceně 6 Kč za m2. Část pozemků musela však být zdarma převedena na obec a rezervována pro připravované napřímení a rozšíření silnice a část pro regulaci Rtyňky. Celkový výnos z prodeje pozemků činil 40.000,- Kč. Získané peníze byly uloženy ve spořitelně a úrok z nich příslušel řídícímu učiteli jako kompenzace dřívějších výnosů ze školní louky. Ještě v roce 1929 byly na nových parcelách postaveny domy čp. 36 a 37, během dalších dvou let pak domy čp. 39, 40 a 41.Úprava potoka v úseku školní louky proběhla v květnu 1931. 

V neděli 12. října 1930 bylo na zdejší škole v souladu s výnosem ministerstva školství (číslo 1516 ze dne 19. 5.) ustaveno rodičovské sdružení. „..Proslov učinil řídící učitel a nálada, která po rozhovoru z debaty vyplynula, vyzněla přáním rodičů, aby schůzky byly konány aspoň po 2 měsících pravidelně. Obecně se uznává význam této nové akce, kterým bude přátelský poměr školy a rodiny, dosud u nás ničím nezkalený, i dále udržován a prohlubován. Rodičům, jichž se sešlo 42, ukázány práce jejich dětí a vysvětleny nové způsoby vyučovací. Pevně věřím, že škole, respektive výchově dítek dostane se vzájemným dorozuměním školy a rodiny výborného prostředku k úspěchům, kterých si jest v zájmu zdravého vývoje dítek přáti.“

Koncem prázdnin 1931 byla provedena adaptace budovy staré školy, která byla již v dezolátním stavu. Byla zbořena zadní část budovy, kde byly původně první a druhá třída. V těchto místech byly vyzděny tři nové místnosti. „...O provedení stavby má největší zásluhy továrník pan Josef Rudolf ze Zálesí, který svými zkušenostmi a všestrannou pomocí získal si neocenitelných zásluh. Svážení všeho materiálu a bourání budovy vykonal lidmi ze svého závodu a svými potahy zcela nezištně, zadarmo, čímž stavební náklad klesl na nejmenší možnou částku. K jeho žádosti daroval všechen písek ku stavbě potřebný (mimo říční do základů) p. Jan Donát, rolník v Zálesí. Pan továrník má rád děti, má rád i školu a snaží se dle svých možností školu v jejích úkolech podpořiti. Žel, že veliká krise průmyslová nedovolí rozmachu jeho závodu, což by jistě i naše škola ve svém rozvoji pocítila.“ Současně s tím byla nad celou budovou vyměněna střecha, přičemž byla oproti původní snížena. Celkové náklady na opravu dosáhly částky 35.000,- Kč.

Další pokus o přeškolení Kvíčaly...tentokrát úspěšný

„Od převratu r. 1918 podávali rodiče tamních dítek každoročně žádost místní školní radě v Úpici aby tam mohly navštěvovati školu a místní školní radě v Batňovicích, aby je propustila, což se bez obtíží povolovalo.“ Tento stav trval až do roku 1931. V roce 1931, v souvislosti se stavbou nové školy v Úpici („Na Lánech“), Batňovice v následujícím roce kvíčalské děti již nechtěly propustit, a tak podali Kvíčalští na radu školního inspektora V. Nedbala opět žádost o přeškolení Kvíčaly do Úpice. Žádost byla po složité přípravě podána 28. 3. 1931 okresnímu školskému výboru v Trutnově a 11. 4. městské školní radě v Úpici. Ta přípisem ze dne 12. 5. 1931 sdělila, že žádosti Kvíčalských vyhověla, o čemž současně uvědomila i okresní školní výbor v Trutnově.

Po různých peripetiích konečně... ale o tom už zase kvíčalský kronikář: „...Dne 27. listopadu r. 1933 nám oznámil p. poslanec J. Stejskal, že jest přeškolení provedeno a vyřízení do Trutnova odesláno. Okresní školní výbor nám vyřízení dlouho nezasílal. Josef Jërka a já jsme byli v Trutnově a tam o doručení spisů v podacím protokolu žádnou poznámku neměli, odvolali jsme se na p. Stejskala a né bez účinku. Přípisem ze dne 3. ledna r. 1934 nám oznámil p. ředitel B. Kulíř že jest přeškolení provedeno. Velice krásný tento přípis zůstane uložen ve sbírce listin přešk. se týkajících.

Jak z následujícího přípisu okr. škol. výboru jest patrno bylo přeškolení provedeno 17. října r. 1933 /:pan poslanec měl pravdu:/.“

Okresní školní výbor, v Trutnově 19.12. 1933
Číslo: 1800
Karlu Nývltovi a spol, v Kvíčale u Úpice č. 76.
Zemská školní rada výnosem ze dne 6. prosince 1933 čís. I-2089/2 ai 1932 č.z.š.r. 60.818 ai 1933, vyhovuje na základě gremiálního usnesení svého čes. odboru ze dne 17. října 1933 za souhlasu zemského úřadu v Praze, žádosti Karla Nývlta č. 76 z Kvíčaly a spol. za přeškolení čísel pop. 15, 16, 17, 20 a 29 ze Záleské části a čísel pop. 64, 65, 69, 70, 71, 72, 73, 74, 75, 76, 77, 78, 79, 80, 81, 97, 111 a 113 batňovické části skupiny domů zvané „Kvíčala“ ze školní obce Zálesí do školní obce Úpice z těchto důvodů:
Přeškolením bude usnadněna školní docházka dětí z uvedených čísel popisných podle § 9 zákona z 19. II. 1870 č. 22 z.z., jěšto průměrná vzdálenost, ze středu domů Kvíčaly jest o 600 m kratší a cesta do Úpice jest schůdnější než cesta do Zálesí, kamž dosud popisná čísla ta jsou přiškolena. Opatřením tím, neutrpí škola v Zálesí, ježto děti z přiškolených čísel popisných chodí již do školy v Úpici déle desíti roků.
Z tohoto rozhodnutí lze se do 14 dnů odvolati prostřednictvím okresního výboru k ministerstvu školství a národní osvěty. O tom dávám věděti.
Předseda Dr. Vorel v.r.

Obecní zastupitelstvo se usneslo ve schůzi 14. ledna 1934 odvolání nepodávati, čímž byla tato záležitost vlekoucí se již po 35 roků skončena.

Hospodářská krize a začátek války (1933 - 1939)

S hospodářskou krizí celosvětového rozsahu nikdo nepočítal. Postihla všechny země. Pro mladou Československou republiku představovala krize katastrofu, která postihla všechna odvětví a veškeré obyvatelstvo. Počet nezaměstnaných dosahoval značných rozměrů (počátkem roku 1933 bylo registrováno 920 tisíc nezaměstnaných) a podporu v nezaměstnanosti dostávala jen část nezaměstnaných. Ostatní byli odkázáni na státní podporu a charitativní péči. Přesto ani ti, kteří nedostávali podporu v nezaměstnanosti, nebyli zcela vydáni bídě. Organizovala se rozsáhlá akce sociální pomoci. Úřady prováděly ze státních prostředků dětskou vyživovací akci, vánoční a bramborovou akci, a kromě toho poskytovaly příděly uhlí, chleba, brambor, žita, cukru, krup, ječné kávy, tuků a mouky. I když lidé neumírali hladem a zimou, jejich situace byla těžká.

Krize se samozřejmě nevyhnula ani Batňovicím. „..Hospodářská tíseň dolehla těžce na naše občany. Horníci jsou sice dosud skoro plně zaměstnáni, za to tovární dělníci trpí velikou nezaměstnaností. V úpických továrnách pracuje se omezeně 3 - 4 dny v týdnu při čemž jsou dělníci v následujícím týdnu z práce vyřazeni. U firmy Bří. Rudolfové v Zálesí pracují dělníci jen 15 - 18 hodin týdně, takže vydělají 40 - 50 Kč za týden. Zlá ta hospodářská krise trvá již v Zálesí 2 léta a tím rodiny oněch zaměstnanců zchudly a děti jejich trpí podvýživou. Koncem měsíce listopadu 1932 jest v obci 78 nezaměstnaných, kterým jsou vydávány týdně 10 Kč poukázky na potraviny a mimo ně 12 osob podporovaných v nezaměstnanosti dle gentského systému. V prvouce jsem slyšel od několika dětí hrozná slova o nedostatku, kterým trpí mnohé rodiny. Děti s pláčem vypravovaly, že maminka nemá již peněz ani na chléb, který již po více týdnů neměly. Stálou stravou jsou jim úkrop a brambory. Učinil jsem ihned opatření, abych bídu jejich alespoň z části zmírnil. Obecní zastupitelstvo mi ihned uvolnilo 300 Kč k zahájení stravovací akce a rozhodlo se vykonati sbírku v obci. Na moji prosbu daroval k témuž účelu pan továrník Josef Rudolf v Zálesí částku 100 Kč. S vařením začali jsme 10. listopadu 1932. Dítky dostávají 4x v týdnu polévku s masem a 1x kakao. Celkem jest stravováno 41 dítek. Někdy přicházejí i dítky malé, které ještě do školy nechodí. K stravovací akci darovali: pan Adolf Rudolf 3 z Batňovic čp. 5 - 63 kg bramborů a každý týden 4 l mléka, Konsum potraviny v ceně 70 Kč, pan Vajsar masa za 120 Kč, p. Ant. Vik masa za 100 Kč, p. Jan Donát 22 kg mouky, p. Karel Nývlt z Kvíčaly 6 1/2 kg mouky. Podivné je, že zámožní rolníci se k akci chovali lhostejně a ničím nepřispěli...

...Rodičovské sdružení konalo 18. 12. 1932 svou schůzi, po níž byla žákovská besídka s vánoční nadílkou. Děti byly podarovány sešity, náčrtníky, tužkami, pery a gumami, které byly koupeny za obnos 200 Kč. Mimo to Okresní péče o mládež v Úpici podarovala 8 dítek buď šatečkami neb botkami...

...V prosinci a ještě více v lednu (1933) mnoho dětí onemocnělo chřipkou, čímž docházka v těchto měsících byla nejslabší za posledních 10 let, klesla pod 90 %. Epidemie záškrtová, která zahubila několik dítek v blízkých osadách (Rtyně, Strážkovice, Odolov, Malé Svatoňovice) u nás nepropukla.“

A v listopadu 1933... „Pro dítky nezaměstnaných dělníků opět vařeny od 13. listopadu polévky z masa, salám, mléko a kakao a k tomu vždy přidáván i chléb. Na mou žádost uvolnili jsme z obecních peněz zatím 200 Kč a provedli rodičovským sdružením sbírku potravin po obci s příznivým výsledkem...

...Epidemie záškrtu a po ní epidemií spalničkovou poklesla školní docházka v 1. třídě na tak nízký stupeň, na kterém se ještě u nás nevyskytla. Z 41 žáků chybělo stále po dobu 3 měsíců 15 - 17 dítek.“

Na pozemku za školou bylo v roce 1935 upraveno školní hřiště. Úpravu provedli členové místního sdružení Sokola, kteří jej rovněž využívali jako letní cvičiště. Opravena byla rovněž podlaha v rezervní třídě, která byla využívána jako tělocvična. Za tím účelem zapůjčilo místní sdružení Sokola částku ve výši 1000 Kč. Celá oprava stála 1500 Kč.

Od 17. listopadu byla ve škole organizována stravovací akce pro děti nezaměstnaných rodičů. Děti dostávaly denně kakao, polévku, či mléko. Celá akce trvala až do 12. dubna 1936. „Rozdáno bylo 1034 porcí kakaa v hodnotě 485 Kč. Průměrně bylo vydáno denně 19 porcí.“

O prázdninách 1936 byl proveden nátěr střechy suříkem, oprava střechy a nátěr venkovských zdí fasádní barvou. Náklad oprav činil 4650 Kč.

Krize v druhé polovině třicátých let polevila, ale to už se na Batňovice i okolní svět řítila další pohroma. 

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

aktuální informace z webu v mobilní aplikaci – zdarma ke stažení

google-play-downloadapp-store-download

Odkazy

Kralovehradecký kraj
JH

2

tv

Povodňový plán

Zpravodaj

Zpravodaj

Odstávky elektřiny

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky