Návštěvnost
Návštěvnost:
ONLINE:4
DNES:341
TÝDEN:1174
CELKEM:779336
Vždyť je to kout nejčeštější z českých; hned vedle je Rtyně, kde bývali selští rebelanti, kousek dál Babiččino údolí, támhle za rohem Jiráskův Hronov; je to kraj českých havířů a tkalců, balcaráků a mediánů. Teprve tamhle za Žaltmanem, za Jestřebími horami, za Brendami, jak se postaru říkalo, tamhle k Markoušovicům a Sedloňovu sedí Němci. Tam už je to tak čistě německé jako tady čistě a do dřeně kostí české. Ty dva národy se tam nikdy nemísily, ale také nehašteřily; žilo se dobrácky vedle sebe, tady Čech jako poleno, tady Němec jako pořízek...
Karel Čapek (1938)
Krajinou "širokou, děsící a pustou" byla podle břevnovské listiny z roku 1260 označována krajina Jestřebích hor a jejich podhůří. Snad jenom některá z méně významných a málo používaných stezek tudy procházela, jak se domnívá historik Hraše. Zdejší lesy, vzhledem k blízkosti k hranicím Českého království, byly součástí pomezního hvozdu, jehož celistvost a neprostupnost byla záměrně, z obranných důvodů, udržována a zachovávána až do konce 12. století a po určitých úpravách i dále. Ještě v polovině 16. století nebyli vzácností ne Jestřebích horách vlci a medvědi. Svědčí o tom nařízení náchodské vrchnosti adresovené myslivci, aby pilně lovil a chránil obyvatele před škodami, které jim působí.
Do kotliny pod Jestřebími horami pronikla z východu kolonizace rodu, zvaného podle heraldického znamení rodem erbu Zlatého třmene. Byl to Petr ze Skalice se svými syny Tasem a Sezimou, kteří ve druhé polovině 13. století za přímé podpory Přemysla Otakara II. pronikali podél Úpy k severu a postavili zde tři hrady - Rýzmburk, Červenou Horu a Vízmburk - a na severní straně své državy i hrádek na hřebeni Jestřebích hor u Pasek. Rubín a Petr, mladší synové Petra, postoupili při osidlování kraje až k dnešnímu Poříčí u Trutnov a Teplicím nad Metují. Od západu pronikala se kolonizace Švábeniců, kteří založili osadu Úpu - Trutnov.
Theodor Lokvenc (1997)