Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 15
TÝDEN: 210
CELKEM: 270218

Anketa

Jak se vám líbí nové stránky obce?

Celkem hlasů:
156
Hlasování začalo:
12. 9. 2015
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Certifikát

Obecní úřad Batňovice - netfirmy.czMěstské, obecní úřady - netfirmy.cz

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

1848 - 1918 /Soudní okres Úpický

Konec poddanství v Čechách (1848 - 1876)

Po zrušení poddanství bylo třeba i v českých zemích vybudovat novou organizaci státní správy. Jednotlivé historické země v rámci monarchie zůstaly formálně zachovány, ale prakticky měly mít statut správních obvodů. Zemskou správu představovala místodržitelství (v českých zemích byla tři místodržitelství pro Čechy, Moravu a Slezsko). V letech 1852 - 1855 byla zreformována krajská správa a vytvořeny nové politické a soudní okresy, které nahradily původní patrimoniální správu. Vedle státních úřadů neexistovaly na úrovni zemí, krajů a okresů žádné samosprávné orgány jako sněmy či shromáždění. Určitá míra samosprávy zůstala jen na nejnižším článku v místních obcích, ale ani ta neměla dlouhého trvání. Po zrušení poddanství v roce 1848 a rozpadu zbytků feudální společnosti se otevřela cesta k vytvoření moderní průmyslové kapitalistické společnosti. K velkým proměnám došlo po roce 1848 také v zemědělství. I po uvolnění rolníků z poddanství se však udrželo velké pozemkové vlastnictví šlechty. Na velkých statcích se vytvářela početná skupina zemědělských dělníků, zbytek zemědělců se postupně silně diferencoval, a to od velkých sedláků přes střední rolníky až k drobným, kteří museli spojovat své zemědělské podnikání s prací na cizích hospodářstvích, na stavbách nebo v továrnách a s domáckou výrobou. S postupem zprůmyslnění docházelo k úbytku pracovníků v zemědělství a vesnice se stávala zásobárnou pracovní síly pro průmysl.

Obecní zastupitelstva byla volena v roce 1850 a další volby v době nového absolutismu se již nekonaly. Batňovice, které v té době spadaly pod vrchnostenskou správu v Náchodě, byly při novém politickém uspořádání připojeny k okresu náchodskému, stejně jako např. Malé i Velké Svatoňovice. Naproti tomu město Úpice a Petrovice sloučené se Strážkovicemi a Odolovem připadly k okresu Trutnovskému.

Prvním starostou obce byl zvolen Jan Řezníček z čp. 23. Jak se můžeme dočíst ve staré školní kronice: „Dne 19ho srpna 1850 byla pro katastrální obec Batňovskou volba obecního výboru v místě v Malých Svatoňovicích ustanovená. Císařsko-královský podkrajský comisař z Nového Města pan Petschendorf předsevzal volbu tuto a představeným se stal Jan Řezníček, radními Hynek Unger a Antonín Řezníček. Za výbor zvoleni byli: Josef Kult, Václav Řezníček, Václav Bernard z Batňovic; - ze Záles pak Jan Donát, p. Antonín Hrodek učitel a Jiří Prokop... Načež dne 21. t.m. byli výše psaní představení do Oupického chrámu Páně povoláni, by přísahu ohledně konání povinností svých před oltářem složili a k nastávajícímu úřadování posilněni byli.“ Jan Řezníček vykonával svou funkci pravděpodobně až do roku 1864 (opětovně byl zvolen i při druhých volbách roku 1861). Zda mezitím byl funkcí starosty pověřen někdo jiný, není známo. Druhým starostou byl ve volbách konaných 8. srpna 1864 zvolen Jan Tejchman z čp. 55, který svůj úřad zastával do roku 1867. Třetím starostou obce se stal Josef Kult z čp. 18, zvolený ve volbách 9. srpna 1867. Ten však svůj úřad zastával pouze jeden rok. V roce 1868 se starostou stal Vincenc Řezníček. Toho v roce 1873 vystřídal Josef Souček z čp. 3. Od září roku 1876 až do roku 1885 funkci starosty obce Batňovice zastával Josef Bernard z čp. 2.

Dne 24. června 1864 se v záleském kostele sešla komise, která měla za úkol posoudit stav kostelní budovy a rozhodnout o její opravě. Krátce na to, v září téhož roku, navštívil znovu kostel krajský komisař a inženýr. Po opětovném posouzení stavu kostela bylo rozhodnuto o jeho opravě. A tak byla 9. dubna 1866 zahájena dlouho očekávaná oprava kostela v Zálesí. Opravu prováděl vrchnostenský stavitelský mistr Theodor Luppe. Opravy probíhaly až do 26. června, kdy se v kraji objevilo pruské vojsko, které druhého dne, t.j. 27. června, vtrhlo i do Zálesí, kde rozložilo svůj tábor. Naštěstí zde však nepobylo dlouho a postupovalo dále na jih k Hradci Králové. A tak kromě toho, že vojáci vydrancovali vesnici a spálili část materiálu připraveného k opravě kostela, žádnou větší škodu ve vsi nenapáchali. Vojska se v kraji pohybovala až do konce srpna. V období od 15. do 30. srpna byli ve vsi ubytováni huláni o počtu asi 30 mužů. 3. a 4. září táhla vojska přes Batňovice a Zálesí zpět. Již 6. srpna se vrátili ke kostelu řemeslníci a oprava kostela pokračovala až do konce září 1866. Za tu dobu byly provedeny veškeré venkovské zednické práce, bylo dokončeno klenutí a střecha kostela pokryta šindelem. Oprava věže a vnitřní úpravy byly ponechány na následující rok. Práce byly znovu zahájeny 20. května 1867. Stavba kostela byla ukončena 7. října 1867. Krátce na to, 20. října, byly přivezeny zvony, které byly po krátké slavnosti vytaženy na věž kostela. Celá akce byla doprovázena nehodou, když jeden ze zvonů se při vytahování utrhl a spadl. Naštěstí však nikdo nebyl raněn a ani zvon sám nebyl poškozen. 3. listopadu 1867 pak byl nový kostel v Zálesí slavnostně vysvěcen. „Náramný počet lidu se k té slavnosti sešel a dejž Bůh, by chrám tento budoucně vždy se skvěl.“

V následujícím roce (1868) byly v kostele instalovány varhanářem Františkem Kunzem z Jaroměře varhany. V roce 1869 pak daroval obchodník Antonín Baudyš z Velkých Svatoňovic (čp. 16) kostelu nový skleněný lustr.

Soudní okres úpický (1876 - 1900)

V roce 1873 se městská rada v Úpici usnesla, že požádá ministerstvo práv ve Vídni o zřízení okresního soudu se střediskem v Úpici. Po mnohých intervencích povolilo ministerstvo 23. 9. 1875 zřízení okresního soudu v Úpici, k němuž byly přiřazeny obce Batňovice se Zálesím, Havlovice, Libňatov, Maršov, Petrovice, Rtyně, Suchovršice, Velké Svatoňovice sloučené r. 1850 s Malými Svatoňovicemi a Úpice. Okresní soud v Úpici zahájil svou činnost 1. června 1876, kdy také došlo k ustavení samosprávného okresu. Úpický okres náležel od svého počátku k trutnovskému hejtmanství, ale až do konce roku 1883 byl připojen ke školnímu okresu v Novém Městě nad Metují. Teprve v roce 1884 přešel okres pod působnost okresní školní rady v Trutnově. Okresní úřad usiloval i o zřízení berního úřadu v Úpici. Ten zahájil svou činnost 1. 11. 1898.

V souvislosti s ustavením nového okresu usilovala část obce zvaná Zálesí o vlastní samostatnost. To se jí sice nikdy zcela nepodařilo, ale kolem roku 1876 bylo zvoleno vlastní zastupitelstvo (?). Na základě přípisu Okresního výboru v Úpici z 12. prosince 1878 došlo k rozdělení jmění obce na část batňovickou a záleskou a obec Zálesí spravovala toto jmění samostatně. K vydělení Zálesí z katastrální obce Batňovice však zřejmě nedošlo. (Po první světové válce získalo Zálesí statut osady katastrálně sice náležící do Batňovic, ale mělo vlastní osadní zastupitelstvo. Statut osady byl zrušen až v roce 1940).

V roce 1879 obecní zastupitelstvo na své schůzi „jmenovalo Velebného pána Františka A. Pecku, t.č. administrátora fary Úpické za jeho zásluhy, které sobě o zdejší chrám Páně a mládež školní získal, Čestným občanem Batňovicko-Záleským. Diplom byl jemu při tom doručen.“

V důsledku snahy Malých Svatoňovic o odloučení od Velkých Svatoňovic a utvoření samostatné obce byli batňovičtí požádání o postoupení pozemků kolem dráhy nové obci. Odloučení Malých Svatoňovic bylo vyhlášeno 28. 1. 1880. Na žádost horního úřadu poskytla obec Batňovice následující vyjádření: „Níže podepsané zastupitelstvo obce Batňovic bylo již roku 1879 požádáno se vyjádřiti, zdaliž se svoluje, aby pozemky Jeho Jasnosti Prince ze Saumburg Lippe do obce Batňovic náležející, na kterých skladiště pro nakládání a skládání uhlí, pak továrna na cihelné cihly (briquetta) a pece na vyrábění koksu k nově zřizující se obci Malé-Svatoňovice přitažené býti mají neb né? - načež 4. července 1879 se obecní zastupitelstvo vyjádřilo, že proti tomu vyloučení nic k namítání nemá. Oddělení to bylo dne 4. července 1879 při schůzi okresního zastupitelstva v Úpici schváleno a vyjádřuje se obec Batňovická, že proti oddělení nad zmíněných závodů a pozemků Jeho Jasnosti Prince ze Saumburg Lippe a přitažení k nově se tvořící obci Malých Svatoňovic z té příčiny nic k namítání nemá, poněvadž s oddělením těchto pozemků a závodů obec Batňovice strany příjmů škodná není - a vůbec prospěšnější jest, když závody jmenované s hraničnými spojeny a tedy k nové se tvořící obci Malo-Svatoňovické přitaženy budou.“

V roce 1883 byly zahájeny přípravné práce na rozšíření hřbitova u kostela v Zálesí. Na jaře provedl vyměření knížecí stavební inspektor Ludvík Kröschel se svým asistentem Karlem Irmannem. Po výměně pozemků mezi kostelem a školou v Zálesí se 14. srpna 1883 sešla stavební komise, která projednala jak připravený plán, tak i návrh rozpočtu a po shlédnutí místa projekt schválila. Rozpočet stavby byl stanoven ve výši 1.800 zlatých. Realizací stavby byl pověřen pan Plšek z České Skalice, stavební dozor vykonával v té době již vrchní horní inspektor Ludvík Kröschel. Stavba byla zahájena v pondělí 17. března 1884. 8 května 1885 byl na novém (hořejším) hřbitově postaven nákladem knížecího patronátu v Náchodě nový železný kříž, k němuž zhotovil podstavec sochař Pátý z Úpice. 20. května pak byly zahájeny konečné úpravy hřbitova. Slavnostní svěcení hřbitova proběhlo v neděli 19. července 1885.

V roce 1887 se obecní zastupitelstvo rozhodlo požádat o povolení k ustavení dobrovolného sboru hasičů, aby se zvýšila úroveň ochrany proti požárům. Ve školní kronice nacházíme zápis řídícího učitele Františka Jörky: „V měsíci září dne 5. přivezli novou stříkačku z továrny p. R. Čermáka v Teplicích v ceně 710 zlatých do obce Batňovic a byl dne 11. září 1887 založen sbor dobrovolných hasičů batňovických.“ Stanovy spolku byly schváleny obecním zastupitelstvem 20. října 1887 s těmito podpisy: Antonín Teichman - starosta, František Řezníček - radní, Antonín Svoboda, Antonín Štěpánský, Tobiáš Gröschel, Josef Teichman, Vincenc Rudolf, Jan Hoza, Adolf Souček - členové výboru. 30. 1. 1888 byla odeslána žádost o potvrzení stanov spolku. Ty byly c.k. místodržitelstvím schváleny pod číslem 10868 20. února 1888 a ještě v tomto roce vydány tiskem knihtiskárnou Františka Morávka v Trutnově. Nový hasičský sbor byl organizačně začleněn do župy jaroměřské.

Na základě povolení c.k. okresního hejtmanství v Trutnově vystavěl v roce 1896 Josef Nyklíček, hostinský v Úpici, v Batňovicích na pozemku č.k. 673 cihelnou polní pec včetně těžby cihlářské hlíny. K cihelně patřily též pozemky č.k. 670, 671 a 675, na nichž nechal Josef Nyklíček později postavit domky pro zaměstnance (čp. 122 a 126). V následujícím roce pak obdržel povolení ke stavbě kruhové pece a komína. V roce 1908 byla cihelna doplněna strojovnou na parní pohon a strojní výrobou cihel. V cihelně pracovalo až 30 dělníků a nová škola v Zálesí i domky čp. 122 a 126 byly postaveny již z cihel vyrobených v této cihelně. Provoz cihelny byl ukončen v roce 1940.

Na vlastní žádost, podanou 1. listopadu 1888, odešel řídící učitel František Jörka dne 31. čer­vence 1889 do výslužby (zemřel 11. prosince 1894 a byl pohřben na místním hřbitově v Zálesí). Novým učitelem ve škole v Zálesí byl ustanoven v roce 1889 Jan Urban. V té době již začaly opět narůstat problémy způsobené zchátralým a nevyho­vujícím stavem školní budovy. Bylo proto rozhodnuto přistoupit ke stavbě nové školy. Stavba nové školy proběhla v letech 1898 - 1899. Slavnostní vysvěcení nové školní budovy proběhlo v neděli 5. listopadu 1899. Vyučování v nové školní budově bylo zahájeno 6. listopadu 1899, avšak pouze ve druhé třídě. Výuka v první třídě probíhala ještě ve staré škole neboť se musely předělat lavice a do nové budovy byla přesunuta 13. listopadu 1899. Avšak již v roce 1902, tři roky po otevření nové školy, se v obou třídách i bytech objevily trhliny ve stropech. Po důkladné prohlídce školní budovy bylo zjištěno, že stropní trámy i podlahy jsou nahnilé a místy se objevuje houba. V červenci následujícího roku (1903) pak byla provedena celková rekonstrukce, kdy stávající dřevěné stropy a podlahy byly vytrhány a nahrazeny cihlovou klenbou.

V roce 1894 byl založen Spolek divadelních ochotníků v Batňovicích a téhož roku sehrál spolek divadelní hru „Mlynář a jeho dítě“ v sále Antonína Ducháče. Stanovy spolku, pod kterými jsou podepsáni Antonín Svoboda (prozatímní ředitel), Adolf Kábrt (jednatel) Antonín Ducháč, Eduard Seidl a František Rudolf, byly schváleny 25. 12. 1894.

Na prahu nového století (1900 - 1914)

Batňovice čítají 122 domů s 924 obyvateli a platí 2313 přímých daní. Rybářství je celkem bezvýznamné z části následkem znečištění rtyňského potoka uhelnou prádelnou u Ida - štoly, na druhé straně značným obsahem okru zaječího potoka. Obyvatelé zaměstnávají se rolnictvím, tkalcovstvím, hornictvím, stavebnictvím, přípravou zboží textilního v továrnách, madlích a ve slévárně železa v Malých Svatoňovicích. Zálesí čítá 25 domů se 187 obyvateli a platí 788 korun přímých daní. Voda skalního potoka žene pod kostelem mlýn se šindelkou, rtyňský potok 2 mandle (Rudolfův a Buxbaumův) a 1 mlýn (čp. 22 - Beneška)

Batňovice vykazují ještě nepatrné zbytky opevnění, které svědčí, že obec byla založena ke konci 9. neb 10. století. Varta v Zálesí měla za úkol skýtati doprovod a ochranu kupcům na staré od Králové Dvora přes Úpici k Svatoňovicům a dále přes Broumov do Slezska vedoucí silnici. (Výňatky z knihy "Der politische Besitz Trautenau" od Josefa Demutha z roku 1901).

V roce 1901 proběhlo sčítání obyvatelstva. V Batňovicích v té době bylo napočítáno celkem 122 domů a 924 obyvatel, v Zálesí pak 25 domů a 187 obyvatel - celkem tedy 147 domů a 1 111 obyvatel.

V roce 1902 byl založen „Spořitelní a záložní spolek pro filiální osadu Záleskou, zapsaného společenstva s neobmezeným ručením se sídlem v Batňovicích“. Prvním předsedou spolku byl zvolen Jan Hoza (čp. 12) a pokladníkem František Řezníček (čp. 1).

10. července 1904 proběhl v Batňovicích (na louce Josefa Rosy, č.p. 3) župní sjezd hasičské jednoty severovýchodních Čech.

Rozloha Batňovic a Zálesí zabírá 548 hektarů, čísel popisných v Batňovicích 130, v Zálesí 30; obyvatelů celkem 1.111 vesměs Čechů, náboženstvím 1 102 katolíků a 9 evangelíků. Obecní přirážka obnáší 20 %. Starosta Josef Rosa v Batňovicích č. 3, radní Václav Smutný v Zálesí č. 24. Škola trojtřídní se 145 žáky, z nichž jest 79 chlapců a 66 děvčat. Řídící učitel Antonín Blümel, učitelé Josef Malý, Břetislav Kavan, Josef Špaček; industrielní učitelka Antonie Ullmanová. Knihovna "Krakonošova" čítá 93, knihovna Čtenářské besedy 189 svazků.

Spolky: Čtenářská beseda, předseda Antonín Svoboda č. 9, jednatel Čeněk Nývlt č. 124. Divadelní spolek, ředitel Václav Mach č. 62, jednatel Josef Bittner. Sbor dobrovolných hasičů, předseda Vincenc Rudolf č. 5, jednatel František Rosa. Spořitelní a záložní spolek pro filiální osadu Záleskou. 

Průmysl: Cihelny: Am. Nyklíčková, C.k. výr. Úpická přádelna lnu. Mlýny: František Kult čp. 11, František Martinec čp. 22 - oba v Zálesí. Úpravny (mandlovny) ing. Rudolf, Bratři Buxbaumové čp. 13. Mlýn Fr. Kulta byl poháněn kolem na vrchní vodu 4,3 koň. Sil, mlýn Martincův kolem na vrchní vodu 3,8 koň. Sil. Mandl Rudolfův měl 2 franc. Spir. Turbiny o síle 25,9 koňských sil. Šindelka: Fr. Kult čp. 11.

Živnostníci v Batňovicích: Hostince: Adolf Otta č. 63, Adolf Vajsar č. 106, Antonín Svoboda č. 127, Eduard Kohner - nádražní restaurace, Josef Falta, Cecilie Gotvaldová č. 105 (Na horách - v Brně), Františka Vítová, Kvíčala č. 113. Hokynář: Jan Mach. Krejčí: Josef Šváb, Alois Špetla. Kolář: Adolf Nývlt č. 114. Kovář: Ladislav Bittner č. 58. Obchodníci zbožím smíšeným: Adolf Otta č. 63, Antonín Svoboda č. 123, Josef Rosa č. 46, Josef Falta, Čeněk Nývlt č. 124. Textilní obchod a výroba: Antonín Hanuš č. 121. Podomní obchod střižním zbožím: J. Prouzová č. 131. Pokrývač: Martin Řezníček, Kvíčala č. 70. Řezník: Adolf Vajsar. Studnař: František Rudolf. Tesař: Celestin Hofman č. 36. Tkalcovství: Františka Vítová č. 72 na Kvíčale. Truhláři: David Nývlt č. 114, Antonín Rosa č. 62.

Živnostníci v Zálesí: Hostince: Václav Hofman č. 4, Václav Smutný č. 24 a Jan Nehyba č. 26. Obchod smíšeným zbožím: Václav Hofman č. 4. Obchod dřívím: Václav Smutný č. 24. Obchod uhlím: Josef Pfeifer. Pekař: Václav Hofman č. 4. Provazník: Jan Donát č. 8. Řezník: Jan Nehyba č. 26. (Z knihy "Popis okresu úpického" od F. V. Kodyma z roku 1908).

V letech 1909 - 1910 byla vyměřována spojovací dráha Hořice - Hronov - Náchod, která měla vést přes Úpici a Batňovice. Ke stavbě této dráhy však nikdy nedošlo

20. listopadu 1910 proběhly další volby obecního zastupitelstva. Starostou byl opět zvolen Josef Rosa (čp. 3).

V roce 1911 provedl řídící učitel v Zálesí Antonín Blümel sčítání obyvatel k 1.1. V Batňovicích bylo k tomuto datu 132 domy, 973 obyvatelé, v Zálesí pak 32 domy, 275 obyvatel - celkem tedy 164 domy a 1 248 obyvatel. Přírůstek oproti roku 1901 tak činil 17 domů a 137 obyvatel.

Osadníci na Kvíčale, kteří pravidelně trpěli zejména v suchých letech značným nedostatkem vody a byli nuceni vozit vodu až z Karbanky, se v roce 1911 rozhodli, že vybudují na Kvíčale vlastní vodovod. Byla proto svolána veřejná schůze do hostince Adolfa Peterky, která pověřila Karla Nývlta (čp. 76) a Václava Sedláčka (čp. 111) získáním potřebných informací. Nakonec bylo na shromáždění občanů dne 9. září 1911založeno na Kvíčale vodovodní družstvo.

V zakládací listině tohoto družstva se můžeme dočíst: „My níže podepsaní osadníci obcí Batňovic, Suchovršic a Velkých Svatoňovic, pokud leží v poloze na Kvíčale zavazujeme se takto:
Za účelem zřízení vodovodu do našich stavení na Kvíčale, utvoříme „Vodní družstvo“ na základě zemského zákona ze dne 28. srpna 1870 se sídlem na Kvíčale. Zaplatíme veškeré výlohy spojené se všemi pracemi a zařízením vodovodu po hlavních cestách; jako kup pozemků, materiálů, prací právnických, technických, cest, jednání a podobně. Výlohy ty rozdělí se stejným dílem na zúčastněná domovní čísla, ale zaplatíme je rukou společnou a nerozdílnou...
Vůbec učiníme vše, co ku dosaženému účelu bude potřeba a vhodno.
Hlasovati se bude tím způsobem, že každé domovní číslo bude míti jeden hlas, je-li více spoluvlastníků, hlasuje věkem nejstarší muž...
Ku provedení všech prací, jako ku příkladu ustanovení družstva, návrh jeho stanov, obstarání jich schválení ... a vůbec ke všem pracím než bude družstvo ustaveno, určujeme tyto pány: předseda Jindřich Kuťák, místopředseda Josef Kadaník (čp. 75), pokladník Karel Nývlt, jednatel Václav Sedláček, výbor Čeněk Šimek, Josef Pinkava, František Kadaník a Josef Matějka, kteří všichni ten úkol přijímají.
Práce těmito pány vykonané družstvo převezme a zavazujeme se, že v tom smyslu ostatních ustanovení hořejších odstavců budeme ve družstvu hlasovati.“

Projekt vodovodu i jeho stavbu provedla firma Antonín Kunz z Hranic na Moravě. Stavba byla zahájena 4. 11. 1911 ještě bez povolení a schválených plánů tak, aby bylo možné do příchodu mrazů položit potrubí. Před Vánocemi roku 1911 byla zahájena stavba vodojemu, kterou provedl úpický stavitel Hanuš s místními zedníky (Josefem Peterkou, Josefem Matějkou, Josefem Šafářem a H. Peterkou). Práce v Karbance prováděla firma Kunz, trkač postavil montér Alois Zbořil. Stavba vodovodu byla ukončena na jaře roku 1912 a 25. března dorazily na Kvíčalu první litry vody. Krátce na to, 5. září 1912, schválila politická správa v Trutnově stanovy družstva.

30. ledna roku 1913 se konala vodoprávní komise, která shlédla celou stavbu, a vodovod i přes dílčí protesty schválila. „Pramen na stráni u potoka na čís. parc. 743 katastrální obce Suchovršice) vyvírající a asi 3 vt. l. silný byl drenáží normálním způsobem zachycen a do šachtice sběrné sveden ... šachtice provedena z betonu a opatřena příslušnou armaturou. Potrubí vedoucí k stroji jest ocelové 100 mm v průměru. Trkač zřízen v betonové šachtici na pozemku čís. parc. 743. Spád hnacího potrubí na trkač měří 7 m; tlačná výška od trkače 82.3 m. Od trkače dopravuje se voda tlačným potrubím do vodojemu o 30 m3, který jest postaven z betonu na pozemku č. 774/1 (katastr obce Batňovické)...“

V roce 1912 dne 3. února zemřel v Praze na následky těžké nemoci, ve stáří pouhých 54 let, starosta obce Josef Rosa (čp. 3). Novým starostou byl krátce na to (18. února) zvolen Jan Hoza (čp. 12), který starostenskou funkci vykonával již v letech 1888 - 1891.

V témže roce byl v Zálesí čp. 13 (bývalá mlýnská usedlost) zrušen mandl firmy Bratří Buxbaumové. Objekt byl přeměněn v dělnickou ubytovnu.

Dne 29. března 1913 byl založen sbor dobrovolných hasičů na Kvíčale. Prvním starostou sboru byl zvolen M. Řezníček a velitelem Josef Kadaník st. Náměstkem starosty byl zvolen Josef Kadaník st., jednatelem František Šrejtr, zástupcem velitele Antonín Kadaník, pokladníkem Josef Kadaník ml. a členy výboru František Kult a Jirousek. Během první světové války v letech 1914 - 1918 sbor bezmála zanikl, neboť téměř všichni jeho členové byli ve válce. Těsně před válkou (26. 7. 1914) byla zakoupena stříkačka za 1.500 K. Ta byla až do doby vybudování zbrojnice uložena ve stodole Josefa Seidla.

Dne 23. listopadu 1913 proběhly další obecní volby. Starostou obce byl zvolen opět Jan Hoza (čp. 12). Prvním radním se stal Jaroslav Rosa (čp. 3), druhým radním Antonín Teichman (čp. 10) a třetím radním hostinský Adolf Otta (čp. 63).

1. světová válka (1914 - 1918)

Po vypuknutí války byla v habsburské monarchii nastolena vojensko-byrokratická diktatura a moc uchopila do svých rukou armáda. Jí podřízená policie a úřednictvo tvrdě potlačovaly a trestaly veškeré projevy odporu proti válce. Rakousko-Uhersko však nebylo na válku připraveno. Armáda rychle vyčerpala veškeré zásoby, výkonnost ekonomiky prudce poklesla a většinu toho, co se podařilo vyrobit, stejně spotřebovala armáda. Velmi brzy se projevil nedostatek potravin a dalších životních potřeb. Čím déle válka trvala, tím tíživěji dopadaly na obyvatelstvo její neblahé důsledky a v konečném důsledku to vedlo k prohlubování sociálních rozporů ve společnosti.

Ještě před válkou, v červnu 1914, byla zahájena důkladná oprava kostela v Zálesí. O provedení opravy se zasloužil především úpický farář Josef Vojtěch, z jehož přičinění byly natřeny a zlacenými ozdobami opatřeny oltáře a kazatelna a pořízeny nové sochy svatého Antonína, nejsvětějšího Srdce Páně a soška svaté Marie. Oprava vnějších omítek přišla na 3.159 korun a uhradil ji patron kostela - knížecí velkostatek v Náchodě. Vnitřní opravy ve výši 7.000 korun byly financovány z darů občanů. Pouť, která toho roku připadla na 30. srpna, nebyla slavena, neboť oprava kostela byla dokončena až v říjnu. Slavnostní vysvěcení kostela proběhlo za účasti obecního zastupitelstva z Batňovic i z Velkých Svatoňovic v neděli 4. října 1914.

Krátce po zahájení války nařídilo okresní hejtmanství v Trutnově konání nočních hlídek, aby se zabránilo pohybu osob a povozů podezřelých z vyzvědačství. Od srpna roku 1914 až do února 1915 každou noc procházely dvě dvoučlenné hlídky, střídavě vždy ze čtyř domů po jednom muži. Jak uvádí kronikář Antonín Melichar: „mnohá hlídka ovšem hlídala jen v hospodě nebo spala ve stohu, poněvadž v těchto pohnutých dobách úřední nařízení příliš vážně brána nebyla“.

Již počátkem října dorazila do Batňovic zpráva o první oběti války z obce. Stal se jí rolník Vincenc Pokorný (čp. 22), který padl 4. října na srbské frontě a zanechal po sobě ženu a dítě. Bohužel, ani zdaleka nebyl posledním. Krátce na to, v listopadu 1914, vypsalo Rakousko - Uhersko první válečnou půjčku (do roku 1918 bylo těchto půjček vypsáno celkem 8). V Batňovicích připadl „čestný“ úkol agitovat ve prospěch válečných půjček, sepisovat zásoby potravin a provádět jiné válečné úkony řídícímu učiteli Antonínu Blümelovi, který v té době zastával funkci obecního tajemníka. Ačkoliv byly půjčky výhodně úročeny a všemožnými způsoby dokazována jejich jistota, s valnou odezvou se u místních nesetkaly a úpisy byly jen minimální.

V lednu následujícího roku dorazili do trutnovského okresu první uprchlíci z Haliče, kterou dobývala a obsazovala ruská vojska. V Batňovicích a v Zálesí jich bylo ubytováno asi 50. Oblibu si však u místních občanů nezískali a když se po osmiměsíčním pobytu v srpnu 1915 vraceli do svých domovů, nikdo jejich odchodu neželel.

5. března 1915 bylo provedeno sčítání obyvatel a v obci jich bylo zaznamenáno 1150, tj. o 98 méně než v roce 1911. Došlo rovněž ke změně výběru obecních přirážek. Bylo rozhodnuto, že tyto přirážky bude vybírat berní úřad, který je pak po stržení přiměřené odměny odváděl obcím.

Jak nabývala válka na intenzitě, když vstupem Itálie do války k frontě srbské a ruské přibyla i fronta italská tak kromě „pravidelných odvodů“ proběhly i odvody mužů od 43 do 50 let. V roce 1916 bylo na válečných polích již 208 batňovických občanů.

V srpnu 1916, po vypovězení války Rumunskem a dalším rozšíření bojiště, došlo i na zvony kostela v Zálesí. 21. listopadu 1916 byl sňat a ihned odvezen zvon zvaný Bartoloměj s letopočtem 1590. Shodou okolností téhož dne zemřel císař František Josef I. Jestliže tehdejší obyvatelé monarchie vkládali nějaké naděje do osoby nového císaře, kterým se stal Karel II., žádného pozitivního obratu se nedočkali. 

A picture
A picture