Obec Batňovice
Oficiální stránkyobce Batňovice

Náchod a okolí

Adršpašské skály

Celá dlouhá staletí lidé o skalních městech v okolí Adršpachu a Tepliv nad Metují nevěděli. Teprve kolem roku 1700 začali za sousedního Slezska cestovat do Adršpachu první průkopníci turistiky. Nejstarší vyobrazení Adršpašských skal je z roku 1739. Roku 1824 vznikl v prostoru skal velký požár, který trval několik týdnů a jemuž padl za oběť takřka všechen lesní porost. Teprve tehdy se stala skalní bludiště prostupnější. V prvních desetiletích 19. století zde začali majitelé panství budovat první síť turistických stezek.

Turistický okruh skalním městem je dlouhý 3,5 km a je vedena po zelené značce. K jeho absolvování byste si měli vyhradit asi tři hodiny
Ke vstupu do skalního města můžete využít dvě vstupní pokladny - první je u informačního centra nedaleko železniční zastávky, ke druhé dojdete z parkoviště kolem hotelu Skalní město a rybníka.

Podrobnější informace získáte:

Infocentrum Adršpach
549 57 Dolní Adršpach 26
telefon: 491 586 012
e-mail: adrspach@info@c-box.cz

Prohlídku Adršpašských skal s průvodcem (pro skupiny nad 20 osob) je třeba předem objednat v Infocentru. V zimě, když ve skalách leží sníh, je vstup na prohlídkový okruh na vlastní nebezpečí.

K zřícenině hradu Adršpach (2,3 km). Krátký výlet s prudším stoupáním v závěru vám nabídne netradiční pohledy na adršpašské skalní město. Půjdete kolem renesančního zámku z konce 16. století a hrázděného domu č. 31 (tzv. Umlaufův statek), který byl postaven na konci 17. století a je kistě nejkrásnější v obci. Zajímavá bude i prohlídka ruin adršpašského hradu, který je zmiňován již ve 14. století. Zbořen byl roku 1447.


Teplické skály

Od Adršpašského Jezírka vede žlutě značená turistická cesta divokou Vlčí roklí k Ozvěně na začátku Teplických skal. Vstupenka, kterou jste si zakoupili v Adršpachu, platí i pro vstup do Teplických skal - ovšem jen v případě, že budete procházet Vlčí roklí. Můžete tedy spojit prohlídky obou obou skalních měst v jediný výlet a do Dolního Adršpachu se vrátit po červeně značené turistické značce přes Bučnici (celkem 15 km). Od vstupu do Teplických skal se ke zpáteční cestě do Adršpachu nabízí i pohodlné autobusové či železniční spojení


Broumov

Založen jako tržní osada, správní a hospodářské centrum panství břevnovského kláštera na Broumovsku v roce 1255. Statut města obdržel Broumov v roce 1348. Až do 19. století jedno z nejproduktivnějších středisek soukenické výroby v Čechách, od poloviny 19. století místo s významným bavlnářským průmyslem.
Městská památková zóna - historické jádro na pravidelném půdorysu kolonizačního města slezského typu. Zbytky hradební zdi a 2 hradebních věží z 60. let 14. století. Domy na náměstí a v přilehlých ulicích byly postaveny z kamene v 16. století, současnou podobu dostaly po barokních, empírových a historizujících přestavbách.

Stará radnice z roku 1419, z kamene ze 16. století, přestavěna na počátku 19. století.
Mariánský sloup na náměstí se sochařskou výzdobou z dílny J. Brokoffa z roku 1706.
Benediktinský klášter z poloviny 14. století na místě staršího správního hradu, upravován po požárech v 16., 17. a 18. století. Dnešní podoba kláštera je je výsledkem přestaveb v letech 1709 - 1737, navržených architekty Kryštofem a Kyliánem Ignácem Dientzenhoferovými. Kylián Ignác je je také autorem vnitřní výzdoby kláštera.
Klášterní kostel sv. Vojtěcha byl postaven spolu s klášterem, barokně přestavěn M. Alliem v letech 1684 - 1694.


Broumovsko - církevní památky

V polovině 17. století tvořilo panství broumovského kláštera jednu z největších majetkových položek církevních institucí v Čechách a následně zde došlo ke značnému rozvoji podnikatelských aktivit, spojených s reaktivací a expanzí vlastního režijního hospodářství. Hospodářský rozkvět pokračoval i později a umožnil nebývale velkorysou stavební aktivitu, které Broumovsko vděčí za množství architektonických barokních skvostů.

Výsledkem je kromě broumovského kláštera osm vesnických kostelů, tzv. Broumovská skupina, a množství drobných sakrálních památek v krajině - křížky, plastiky, sošky, křížové cesty..

Nejvýznamnějšími staviteli a architekty Broumovska byli bezesporu otec a syn Dientzenhoferové. Kryštof Dientzenhofer (1655 - 1722) byl r. 1710 jmenovám stálým architektem broumovského opata Otmara Zinkeho a pracoval pro něho až do své smrti. Podílel se na stavební činnosti v Broumovském klášteře a jeho díly jsou kostely ve Vernéřovicích, Ruprechticích a v Otovicích.

Kilián Ignác Dientzenhofer (1689 - 1751), syn a nástupce Kryštofa Dienzenhofera, po návratu z několikaleté cesty po Evropě spolupracoval se svým otcem až do jeho smrti. Pracoval jako otcův polír už r. 1716. Při vlastním projektování kostelů uplatňoval nová řešení prostoru. Jeho návrhy vynikají citem pro začlenění stavby do krajiny i architektonickým pojetím. Pro Broumov a okolí vypracoval plány mnoha staveb. Podle jeho plánů vznikla kaple na Hvězdě, kostely v Heřmánkovicích, Vižňově, Šonově, Božanově a Bezděkově nad Metují.

Jediný kostel v Martínkovicích je dílem M. Allia a nepatří tak do "dientzenhoferovské" skupiny.


Broumovské stěny

Broumovské stěny, zhruba 12 km dlouhý hřeben, se zdvihají z údolí řeky Stěnavy k jihozápadu. V roce 1956 bylo území vyhlášeno národní přírodní rezervací o rozloze 638,08 ha. Z krajinářského hlediska výrazný nesouměrný horský hřbet, z něhož vystupuje celá řada skalních útvarů, lemujících četné rokle. Jedná se o oblast kvádrových pískovců s převážně jehličnatými porosty, skalními bludišti a stržemi.
Několik roklí brázdí skalní masiv zpravidla od západu k východu. Nejznámější je Kovářova rokle - vede jí značená turistická cesta z Police nad Metují do Brounmova přes Hvězdu. Černé skalní hřiby v oblasti Slavného a Božanovského špičáku jsou ukázkou tzv. selektivního zvětrávání pískovcových skal.

Hlavní turistická cesta jde téměř po hřebenu Stěn a skýtá četné rozhledy, zejména do údolí Stěnavy. Za dobré viditelnosti lze spatřit masiv Kralického sněžníku a západním směrem hřbet Krkonoš.

Na samotném hřebenu byla v roce 1733 vystavěna barokní kamenná kaple s půdorysem ve tvaru hvězdy, dílo K. I. Dientzenhofera. V těsné blízkosti kapličky se nachází dřevěná chata z 19. století postavená ve švýcarském slohu a fungující dnes jako restaurace. Hvězda je východiskem několika turistických cest.


Česká Skalice

Původně Skalice, také Velká Skalice, od 16. století Česká Skalice nad Úpou. Připomíná se roku 1238 (tvrz na levém břehu Úpy); v 16. století (1545) městečko, od roku 1575 město, v 17. století opět jen městečko, město až od roku 1859.

Řekou oddělená ves Skalička (později Malá Skalice) se připomíná roku 1324. Obě obce se sloučily až v roce 1942. Původní vzhled města byl změněn častými požáry
Stará radnice na náměstí (1586), dnešní novogotická z roku 1864. Řada památek města je spjata s mládím Boženy Němcové (1820 - 1862). Bývalý Steindlerův hostinec zvaný "U bílého lva" z roku 1824 (B. Němcová v něm tančila na jiřinkových slavnostech) byl v roce 1961 rekonstruován do původní podoby a bylo v něm zřízeno Muzeum B. Němcové. Před muzeem se nachází pomník Barunky Panklové z roku 1970 (autorkou je Marie Uchytilová - Kučová). Ve straé škole se učila v letech 1824 - 1829 B. Němcová (na škole je umístěna její plaketa od q. Kociána z roku 1919).
Původně gotický kostel Nanebevzetí P. Marie v Malé Skalici ze 14. století byl v roce 1725 barokně přestavěn. V něm byla oddána B. Němcová.


Hronov

Hronov byl založen ve 2. polovině 13. století Hronem z Náchoda. Původně středověká osada se rozkládala v místech při dnešním farním kostele. V roce 1639 byl Hronov vypálen švédy, v roce 1725 město vyhořelo. Statut města získal Hronov v roce 1859.
Na mírném návrší severně od náměstí se nachází kostel Všech svatých původně gotický, (připomínán roku 1359)přestavěn v letech 1716 - 1717. Na hřbitově, jihovýchodně od kostela se nachází pozdně renesanční hranolová zvonice s dřevěným podsebitím z roku 1610.

Hronov je rodištěm Aloise Jiráska (1851 - 1930). Rodný dům se nalézá při silnici severně od náměstí. Za domkem v Jiráskových sadech je umístěn spisovatelův pomník od J. Malejovského. V sadech se rovněž nacházejí minerální prameny Hronovka a Regnerka. Hrob Aloise Jiráska naleznete na novém hřbitově s pomníkem husitské ženy od J. Horejce.


Javoří hory

Zalesněné pohraniční pohoří Javoří hory se táhne po severovýchodní straně Broumovského výběžku. Chrání ze severu broumovskou kotlinu a tvoří malebnou kulisu krajině, kterou protéká řeka Stěnava.

Po hřebeni Javořích hor vede státní hranice s Polskou republikou a souběžně značená turistická stezka ze Starostína do Otovic (KČT zelená). Další značené turistické stezky vedou z Ruprechtic na Ruprechtický špičák (žlutá), dále po hřebeni na Janovičky a do Broumova (modrá) a z Broumova přes Heřmánkovice na Hraniční vrch (žlutá). Na nejvyšším vrcholu Javořích hor a celé oblasti, Ruprechtickém špičáku (880 m), je postavena železná rozhledna poskytující výhled do Broumovské kotliny, na protější hřeben Broumovských stěn, Hejšovinu (Szczeliniec), Bor, Ostaš, Orlické hory, Turov, masiv Adršpašsko-teplických skal a za dobré viditelnosti na Vraní hory, Rýchory a Krkonoše. Rozhledna je volně přístupná celoročně.

Kočičí skály

Skalní útvary nacházející se asi 2 km severozápadně od Police nad Metují, navazující na terén východního svahu vrchu Ostaš.

Krajinářsky nejzajímavější části Kočičích skal jsou zpřístupněny značenou turistickou cestou.


Náchod

Okresní město v údolí Metuje v Náchodské vrchovině - městská památková rezervace. Město bylo založeno současně s hradem panem Hronem z Náchoda před rokem 1254. V roce 1441 byl Náchod dobyt slezany a město bylo vypáleno. Období největšího rozkvětu prožilo město za vlády Perštejnů a Smiřických ze Smiřic v 16. a počátkem 17. století. Dalšími vlastníky byli Trčkové z Lípy, Piccolominiové, vévéda Petr Kuronský a jeho dcera Vilemína Zaháňská (známá jako "paní kněžna" z Babičky) a posléze německý rod Schaumburg-Lippe (do roku 1945).

Hrad byl v letech 1566 - 1614 přestavěn na renesanční zámek. Další přestavby proběhly v letech 1623 - 1634 (opevnění) a 1650 - 1658 (raně barokní úpravy). V přístupných interiérech zámku se nalézají cenné sbírky.

Na náměstí TGM stojí gotický kostel sv. Vavřince ze 14. století, renesančně přestavěn v letech 1570 - 1578 Baltazarem Vlachem. Z gotického období je zachována dispozice kostela, z renesančního období pak klenby a kruchty. Dnešní podoba kostela je výsledkem přestavby po požáru města v roce 1663, kdy byly kostelní věže opatřeny bedněnými patry a cibulovitými šindelovými báněmi.


Nové Město nad Metují

Nové Město nad Metují s historickým středem na opukovém ostrohu, obtékaném na třech stranách řekou Metují, je jedním z nejkrásnějších českých měst. Když roku 1501 zakládal Jan Černčický důkladné opevnění města s tvrzí, sláva rytířkého stavu pohasínala. Roku 1526 město postavené většinou ze dřeva, vyhořelo. Noví majitelé, Pernštejnové, postavili nové město z kamene. Měšťanům přikázali stavět domy za jednotnou průčelní zdí postavenou i s podloubím kolem náměstí. Italští stavitelé a kameníci tak propůjčili stavbám jednotný ráz slunných renesančních měst.

Náměstí má dvě dominanty, zámek renovovaný architektem Dušanem Jurkovičem, a děkanský kostel Nejsvětější trojice. Ze staveb na náměstí dále upoutají dvě radnice, původní s věžičkou a současná se slunečními hodinami. Prostor před zámkem je zvýrazněn sochou Bedřicha Smetany od Josefa Marka.

Z Nového Města nad Metují vedou značené turistické stezky do blízkého okolí: údolím řeky Metuje s secesní restauraci Peklo, Klopotovským údolím k dřevěnému kostelíku z 16. století ve Slavoňově a lesní cestou k bývalým lázním Rezku.


Ostaš

Lesnatý vrchol stolové hory Ostaš (700 m n.m.) se nachází 3 km severozápadně od Police nad Metují. Přírodní rezervace zaujímá vrcholovou část vrchu. Předmětem ochrany je zejména zajímavá geologická a geomorfologická stavba území
Pro své atraktivní skalní útvary, daleké výhledy z okrajových skal i historický význam je Ostaš častým turistickým cílem. Okružní turistickou stezkou je zpřístupněno nejen skalní město Horního labyrintu (Bludiště), ale i značná část skalního okraje vrcholové strukturní plošiny s řadou upravených a jedinečných vyhlídek na Krkonoše, Broumovské stěny a Javoří hory.


Ratibořice - Babiččino údolí

Babiččino údolí - lučinaté údolí Úpy mezi Českou skalicí a Havlovicemi. Pojmenované podle "Babičky" Boženy Němcové (1820 - 1862), která zde jako Barunka Panklová strávila své dětství. Na ploše 307 ha zde byla v roce 1952 vyhlášena národní přírodní památka přístupná naučnou stezkou otevřenou v roce 1981. Navštěvovanými místy jsou hospodářský dvůr (bydleli v něm Panklovi), zámecká květnice, Ludrův mlýn z roku 1773 v původním stavu s obytnou částí, mandl a panská hospoda. Dále roubená chaloupka Staré bělidlo, Viktorčin splav původně dřevěný z let 1842 - 1848 (několikrát při regulacích přestavěn), pomník Babička s vnoučaty od socahře Oty Gutfreunda a architekta Pavla Janáka z roku 1922. Nedaleko Babiččina údolí se nachází zřícenina hradu Rýzmburk. 

Mobilní aplikace

mobilní aplikace

aktuální informace z webu v mobilní aplikaci – zdarma ke stažení

google-play-downloadapp-store-download

Odkazy

Kralovehradecký kraj
JH

2

tv

Povodňový plán

Zpravodaj

Zpravodaj

Odstávky elektřiny

ČEZ Distribuce – Plánované odstávky