Návštěvnost
Návštěvnost:
ONLINE:2
DNES:7
TÝDEN:509
CELKEM:716411
Adresa:
Obecní úřad
Batňovice 4
542 37 Batňovice
E-mail: obec@batnovice.cz
Oficiální stránkyobce Batňovice
Samostatné Československo (1918 - 1925)
Novelou k obecnímu zřízení ze dne 7. 2. 1919 byla vláda zmocněna k tomu, aby slučovala a rozlučovala obce a měnila hranice obcí a okresů. Obce úpického okresu v hojné míře využily ustanovení tohoto zákona. Tak došlo v roce 1922 k rozdělení Petrovic na tři samostatné obce: Odolov, Petrovice a Strážkovice. V roce 1922 byla rovněž vyloučena část obce Malých Svatoňovic a přidělena k Velkým Svatoňovicím. V roce 1923 byly vyloučeny tzv. Hory z obce Batňovice a připojeny k Malým Svatoňovicím. Rozdělení Batňovic na nové samostatné obce Batňovice a Zálesí, ani zřízení nové samostatné obce Kvíčaly z části místních obcí Batňovic (případně Zálesí), Suchovršic, Velkých Svatoňovic a Úpice nebylo docíleno.
K návrhu zúčastněných obcí zaslala politická správa dne 9. února 1921 svůj návrh na rozdělení obce, v kterém uvádí:
Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 23. února 1921 se k tomuto návrhu příslušní zástupci vyjádřili následovně:
Odloučení batňovické části na Horách povolilo ministerstvo vnitra 28. 11. 1923 za náhradu 17.500 Kč. Odloučení bylo provedeno k 1. lednu 1924 a týkalo se čp. 84 (obytný dům na nádraží), čp. 86 (strážní domek) a příbytků Josefa Řezníčka (čp. 99), Františka Součka (čp. 117), Josefa Meisnera (čp. 118) a Antonína Ludvíka (čp. 120). Obec tak i nadále patřila k soudnímu a bernímu okresu úpickému, k okresní politické správě a berní správě v Trutnově, k Župě královéhradecké, do obvodu Krajského soudu v Hradci Králové a vojenského doplňovacího velitelství v Jičíně. Nádražní, poštovní a telegrafní úřad se nacházel v Malých Svatoňovicích, obvodní lékař ve Rtyni, stejně jako četnická stanice pro Batňovice, zatímco četnická stanice pro Zálesí byla v Malých Svatoňovicích.
Dne 23. 3. 1919 se v hostinci Jana Donáta v Zálesí konala ustavující schůze místního odboru Sokola. Přihlásilo se 70 členů. V obci v té době působil Sbor dobrovolných hasičů v Batňovicích (1887) a na Kvíčale (1913), Spolek divadelních ochotníků (1894), skupina Sdružení katolické mládeže (1921). Byl zde Spořitelní a záložní spolek pro Batňovice (1902) a čtyři politické strany - organizace Republikánské strany československého venkova (1906), Československé strany socialistické (1919), Československé strany lidové (1919) a Živnostenské strany středostavovské (1919).
V roce 1919 (15. 6.) proběhly první poválečné volby obecního zastupitelstva, poprvé podle všeobecného volebního práva mužů i žen od 21. roku věku. Starostou obce byl v červnu zvolen Josef Nývlt (čp. 8), který se však již po týdnu funkce starosty vzdal a novým starostou byl zvolen Jaroslav Rosa (čp. 3). Volby pokračovaly následují rok volbami do Národního shromáždění (18. 4. 1920) a do Senátu (25. 4. 1920).
28. listopadu 1921 byla zahájena pravidelná autobusová doprava z Úpice na železniční nádraží v Malých Svatoňovicích a zpět. Autobus zajišťoval nejen přepravu osob, ale i zboží.
Na základě zákona o pozemkové reformě byly rozprodány zádušní pozemky, o které se ucházeli zdejší pachtýři. Na základě rozhodnutí Okresního soudu v Úpici byly pozemky převedeny do vlastnictví Záleským občanům Josefu Vlčkovi, Fr. Hlaváčkové, Em. Pulkrábkovi, Antonínu Peterkovi a mlynáři Františku Kultovi. Cena za 1 korec (29 arů) dosahovala až 1.600 Kč.
V roce 1921 se pokusili i Kvíčalští o osamostatnění Kvíčaly. Jejich žádost však byla 26. 1. 1923 zamítnuta z důvodu malé daňové základny.
Na Kvíčale byla též postavena v roce 1922 nová hasičská zbrojnice. Pozemek pro její stavbu poskytli Josef a M. Šafářovi (čp. 81). Náklady na její stavbu dosáhly částky 14.562,85 Kč. Většinu prací však provedli členové sboru bezplatně. Obec Batňovice přispěla na stavbu částkou 500 Kč a osada Zálesí částkou 300 Kč.
V roce 1924 se ve vsi objevil první radiopřijímač. Jeho majitelem byl důlní zámečník Karel Hendrych ml. z čp. 27. V roce 1930 bylo na katastru obce evidováno již 12 přijímačů. Měsíční poplatek tehdy obnášel 10 Kč měsíčně.
V roce 1925 došel naplnění dávný sen členů hasičského sboru v Batňovicích zakoupením motorové stříkačky s benzinovým motorem s výkonem 28 koňských sil systému „Delahaye“ od firmy ing. Ebert a spol. z Prahy za 53.000 Kč i s příslušenstvím. První zkouška nové stříkačky se uskutečnila v neděli 29. listopadu s uspokojivým výsledkem. Další zajímavostí roku byla skutečnost, že doktorem věd právních a státních byl dne 22. prosince 1925 na Karlově univerzitě v Praze prohlášen Rudolf Červinka z č. 101. „Pokud paměť lidská sahá, jest to první případ, kdy batňovický rodák dosáhl doktorátu.“
V roce 1926 probíhaly další události stran rozdělení obce. Z důvodu opětovné žádosti osady Zálesí za osamostatnění byla do Batňovic vyslána komise ministerstva vnitra, aby celou situaci prošetřila a vyslechla obě zainteresované strany. Batňovičtí trvali na ponechání školy, chudobince (stará škola), kostela s lesem v Záduší, mlýna č. 11 a Donátova hostince v katastru Batňovic. Naproti tomu by batňovická část Kvíčaly připadla Zálesí. Zástupci Zálesí však požadovali rozdělení podle dosavadních hranic. Toto řešení by však mělo za následek vytvoření jakéhosi ostrova z batňovické části Kvíčaly, neboť by došlo k přerušení styku s batňovickým katastrem. Bylo rozhodnuto, že obec Batňovice nechá vypracovat nový parcelní protokol, který předloží k dalšímu posouzení.
V rámci snah o osamostatnění osady Zálesí byl na schůzi 8. února 1926, svolané osadním zastupitelstvem v Zálesí založen samostatný sbor dobrovolných hasičů. K činnosti sboru se přihlásilo 26 činných členů a 16 přispívajících. Prozatímním starostou nového sboru se stal Josef Rudolf a jednatelem Roman Paul.
Krátce na to zakoupil nový sbor základní výzbroj a již 20. 6. 1926 se v počtu 20 členů zúčastnil župního sjezdu ve Rtyni v Podkrkonoší. Rok na to, 5. února 1927, uspořádal Sbor dobrovolných hasičů v Zálesí svůj první ples v hostinci Václava Smutného a již dva dny poté (7. 2. 1927) prodělal sbor svůj první křest ohněm, když se podílel na likvidaci požáru hostince pana Součka v Havlovicích.
V únoru roku 1928 rezignoval Josef Rudolf na funkci starosty sboru, a proto proběhla dne 12. února volba nového starosty. „Na návrh bratra Šrejbra by volby prováděly se lístky (tajně) byl schválen a přikročilo se k volbě. Za starostu ale zvolen zase pan Rudolf, který funkci nepřijal, a proto konána volba druhá, v níž obdrželi stejný počet hlasů bratr Jan Donát a bratr Josef Rudolf a mělo dle stanov být losem o výsledku rozhodnuto. Poslední prohlásiv, že funkci onu i kdyby losem naň připadla nepřijme, čímž zvolen byl bratr Jan Donát ml., který volbu přijal. Kvůli osvětlení výsledku volby této podotýkám, že při ní byla tentokrát většina lidí na p. Rudolfovi závisejících a pak všechny členové našeho sboru z Úpice. Za propuštěného kováře, bratra J. Hloucala zvolen pokladníkem bratr Václav Skalický.“
Krátce na to pořídil si sbor hasičů v Zálesí svou první stříkačku, když za 6.500 Kč odkoupil stříkačku od hasičského sboru ve Rtyni v Podkrkonoší.
V roce 1926 též proběhlo vodoprávní řízení o připravované regulaci Rtyňky. Hlasování, které proběhlo 26. května 1926, rozhodlo o realizaci regulace. Vlastní vodoprávní řízení se uskutečnilo ve dnech 1. a 2. června. Náklad na celou akci představoval částku ve výši 3.351.000 Kč, z toho na úpravy v katastru obce připadalo 1.241.000 Kč. 70 % nákladů mělo být uhrazeno formou státní subvence a 30 % měli uhradit zájemci, za něž 15 % nákladů převezme obec. Zakrátko na to, 15. června, došlo vlivem dlouhotrvajících vydatných dešťů k rozvodnění potoka Rtyňky. Povodeň způsobila značné škody především na posečených loukách.
Za přispění továrníka Rudolfa si mohli občané Zálesí zavést do svých domů elektrické osvětlení. Továrník Rudolf dal rovněž zřídit elektrické osvětlení na Donátův kopec.
Nejvýznamnější událostí roku 1926 však nebyla ani připravovaná regulace Rtyňky, ani elektrifikace Zálesí, ale návštěva prezidenta T. G. Masaryka na Úpicku ve dnech 11. a 12. července. „Již po několik týdnů předem konaly se přípravy k důstojnému a slavnému uvítání hosta, v prvé řadě opraveny a obíleny dle možnosti příbytky v místech, kterými byl zájezd projektován. Také naše obec dík porozumění občanů měla slavnostní vzhled, čistě opravené příbytky podél silnice byly ověnčeny zelení a ze všech domů vlály vlajky a prapory ve státních barvách, jichž do této doby bylo u nás vždy velmi málo. U lípy svobody vlály ze sloupů dva prapory, lípa a zahrádka byly ozdobeny stuhami. Na hranicích obce mezi příbytky čp. 61 a 114 zřídili členové místních spolků ověnčenou slavobránu s nápisem: „Buď nám vítán Osvoboditeli“; před školou v Zálesí nechal svým nákladem postaviti elegantní slavobránu majitel úpravny Josef Rudolf.
Příjezd byl ohlášen na neděli 11. července o 5. hod. odpolední směrem ode Rtyně; občané zdejší i cizí shromažďovali se již po celé odpoledne u slavobrány batňovické.Školní mládež a hasiči utvořili špalír, Sokolové sestavili malebnou skupinu, za spolky pak veliký zástup s nadšením očekával příjezd milého hosta. Bylo ujednáno zastaviti p. presidenta a požádati ho o podpis do pamětní knihy; p. starosta meškal za příčinou oficielního uvítání v Úpici, úkolu oslovení p. presidenta se podjal p. Antonín Prouza, tovární dělník z Batňovic č. 137. Za napjatého očekávání přijíždí řada aut a ve čtvrtém nekrytém poznávají čekající v bílém letním obleku a slaměném klobouku p. presidenta po boku generála Syrového, mladí i staří propukli v jásot a za provolávání slávy, „ať žije náš p. president“, „Nazdar“, kyne p. president rukou na pozdrav a auto zastavuje; za nastavšího ticha Prouza zvučným hlasem praví: „Milý pane presidente! Občanstvo naše jsouc si vědomo Vašich zásluh o osvobození naší milé vlasti vítá Vás srdečně ve své obci. Přáním nás všech jest, byste ještě dlouhá léta byl zachován ve zdraví ku blahu naší milé vlasti a nás všech; zároveň Vás prosíme o laskavý podpis do zdejší pamětní knihy. “P. president krátce poděkoval a děvčata Milča Nývltová a Anna Ilšnerová podala mu pero a pamětní knihu, do níž se na str. 181 podepsal (datum napsal 10., t.j. dne předcházejícího). Po Prouzově poděkování stiskl mu ruku a za volání pozdravů pomalu auta odjížděla dále k Úpici; i některé stařeny s pýchou vyprávěly, jak jim p. president rukou kynul, když jej vyhlížely od svých příbytků. Též u slavobrány v Zálesí zastavil a podepsal se do školní kroniky.
V Úpici následovalo na náměstí oficielní uvítání zástupci úřadů a spolků, jichž členové většinou v krojích byli po náměstí malebně rozestavěni. Přes noc byl p. president ubytován v domě p. Morawtze na náměstí a v 9 hodin ráno, provázen opět seřazenými spolky, opouštěl Úpici, která dosud měla ráz sváteční a v továrnách se dopoledne nepracovalo. U naší slavobrány shromáždil se opět zástup dítek i dospělých, autu s p. presidentem děti zastoupily cestu a Lenka Rosová přednesla básničku: „Povídali nepřátelé, že prý národ osiřel...ať si kdo chce co chce říká, máme otce Masaryka, jeho jméno pokud máme, nepřátel se nelekáme“ atd.; děti zatím vystoupily na stupátka a házely do auta květiny; p. president hladil je po vlasech a s úsměvem pravil: „Tak to už se nemusím báti, když mám Vás, děti“ a po několika slovech loučení odjíždí milý host provázen rozechvělým voláním na rozloučenou. Odjel a nám zůstaly trvalé vzpomínky s přáním, aby nám p. president ještě dlouhá léta šťastně vládl a osudy naší vlasti řídil.“
V létě roku 1926 byla zbořena kovárna u čp. 28, která stála těsně u obecní cesty a dříve byla známa v celém širokém okolí pro svou specializaci na kování těžkých vozů. Posledním kovářem byl Antonín Unger, který zemřel v roce 1912.
Počátkem nového školního roku (1926/27) byl novým řídícím učitelem ve škole v Zálesí jmenován Václav Skalický, dosavadní učitel v Malých Svatoňovicích.
Na základě zákona o organizaci státní správy ze dne 14. července 1927 č. 125/27 Sb., a vládního nařízení ze dne 27. 10. 1928 došlo ke zrušení dosavadních zastupitelských okresů a z okresních politických správ byly zřízeny okresní úřady. Dnem 30. listopadu 1928 tak byla po 52 letech ukončena existence samosprávného okresu úpického, jehož jmění, fondy, majetková práva a závazky byly převedeny na nový okresní úřad v Trutnově.
V lednu roku 1927 byla na pozemku, odkoupeném od Antonína Součka čp. 20, postavena nákladem Východočeské elektrárny tzv. přepínací stanice k rozvodu elektrického proudu z elektrárny v Poříčí do Úpice, Červeného Kostelce a k dolům.
10. července 1927 oslavil Sbor dobrovolných hasičů v Batňovicích 40. výročí svého vzniku sjezdem hasičské župy úpické na louce Jaroslava Rosy čp. 3. Zde se za velké účasti obecenstva uskutečnilo požární cvičení a zahradní slavnost. „Z prvních členů sboru byli dosud naživu: Otta Adolf, Zikmund Antonín, Vepřek Čeněk, Rudolf Čeněk a Václav Nývlt, kteří obdrželi při slavnosti za své 40tileté služby čestné diplomy. Večer 9. a 17. července byla na zahradě sehrána místními ochotníky za spoluúčinkování členů sboru divadelní hra „Pro čest hasičstva“.
"Konkurenční" Sbor dobrovolných hasičů v Zálesí uspořádal krátce na to 21. srpna slavnost na louce u hostince V. Smutného, spojenou s okrskovým požárním cvičením.
V létě 18. července 1927 po vydatném nočním lijáku byla v Batňovicích zaznamenána povodeň, jakou dlouho nikdo nepamatoval. Po silnici od statku č. 3 až k domku č. 62 proudila voda ve výši 20 - 30 cm. Škody na loukách a zaplavených obydlích byly velké.
Tématem roku 1927 však byly v Batňovicích nové obecní volby, které proběhly 16. října. V den voleb bylo odevzdáno 585 platných hlasů, z nichž obdržely: Strana národně socialistická 246 hlasů - 8 členů zastupitelstva, strana lidová 164 hlasy - 5 členů, sdružené strany (záleská) 62 hlasů - 2 členy, strana živnostenská 63 hlasy - 2 členy. Při ustavující schůzi, která proběhla 5. listopadu byl zvolen starostou Celestin Hofman za stranu lidovou, náměstkem starosty Adolf Otta za stranu živnostenskou.
V březnu roku 1928 bylo zahájeno jednání o výkupu pozemků potřebných pro provedení plánované regulace potoka Rtyňky. Jednání se zájemci proběhlo 10. března. Po prohlášení starosty obce Celestina Hofmana podepsali i ostatní zájemci protokoly, jimiž odvolávají požadavek náhrady 1 Kč za 1m a postoupili své pozemky zdarma, pouze si vymínili, že za služebnost chůze podle potoka v šíři jednoho metru budou mít možnost používat trávu z břehů potoka. Při řešení výkupu školních pozemků si však řídící učitel Skalický vzhledem ke skutečnosti, že jako uživatel pozemků bude muset zaplatit povinný příspěvek na úhradu nákladů spojených s regulací, odmítl bezplatný převod pozemku a žádal stanovenou cenu 1 Kč za m2. Výměra pozemků, které okresní správní komise požadovala na škole obci v Batňovicích činila 864 m2. V souvislosti s regulací potoka Rtyňky a úpravou silnice došlo ke zmenšení školní louky. Vzhledem k tomu, že škola v Zálesí musela přispět částkou 3.000 Kč, rozhodl se řídící učitel louku rozprodat na stavební parcely. Po schválení místní školní radou v Batňovicích a okresním školním výborem v Trutnově byly v roce 1929 jednotlivé parcely v ceně 6 Kč za m2 rozprodány. Část pozemků musela však být zdarma převedena na obec a rezervována pro připravované napřímení a rozšíření silnice a část pro regulaci Rtyňky. Úprava potoka v úseku školní louky proběhla v květnu 1931.
Dne 1. dubna 1928 proběhly volby osadního zastupitelstva v Zálesí. „Byly podány dvě kandidátní listiny - socialistická a občanská. Žádost o volbu podle poměrného zastoupení žádná skupina nepodala, byla proto volba provedena dle zásady relativní většiny a zvítězila kandidátka občanská. Socialisté podali námitky, tyto však byly zemským úřadem po několika měsících zamítnuty a osadním starostou se stal opět továrník Josef Rudolf, který pro občany mnoho dobrého nezištně vykonal.“
Na památku 10. výročí vzniku samostatné republiky byla 15. dubna 1928 členy sboru dobrovolných hasičů vysazena na Kvíčale lípa svobody. „Po oficielní slavnosti pořádala tamní mládež v sále u Vítů besídku.“
Stěžejní událostí roku 1928, která se výrazně dotkla života obce i okolí, bylo zrušení soudního okresu Úpice v souvislosti s novým územním uspořádáním republiky. „První volby do okresního a zemského zastupitelstva byly konány 2. prosince; volební právo měli voliči od 24 roků věku. Při volbě do okresního zastupitelstva v Trutnově obdržely u nás: Česká volební skupina (sdružené občanské strany) 242 hlasy, národní socialisté 233 hlasy, komunisté 28 hlasů, soc. demokraté 11 hlasů a německé strany 21 hlas. Při volbě do zemského zastupitelstva obdržely: Národní socialisté 234 hlasy, lidovci 126 hlasů, republikáni 70 hlasů, živnostníci 43 hlasy, komunisté 32 hlasy, národní demokraté 18 hlasů, sociální demokraté 12 hlasů a německé strany 5 hlasů.
Tímto dnem přestala existovat okresní správní komise v Úpici a okres úpický byl po 52 letech samostatnosti přidělen k okresu trutnovskému; posledním předsedou byl Josef Jizba. Změna ta stala se v důsledku zákona, jímž se zavedla tak zvaná jednotná kolej a okresní úřady se zřídily pouze v sídlech dosavadních okresních politických správ. Snahy města Úpice za zřízení okresního úřadu v Úpici zůstaly bez výsledku."
V důsledku zrušení okresu úpického bylo též zrušeno vybírání „mýta“ v Zálesí, jehož výnos sloužil k úhradě nákladů na opravu silnice; poslední výběrčí byla Marie Šrejtrová v Zálesí čp. 24 a majitelé povozů i automobilisté si oddechli, když byla odstraněna typická červenobíle natřená tyč před hostincem u Smutných šikmo nad silnicí vztyčená jako znamení k zastavení. Za jedno projetí platilo se před válkou od jednospřežního povozu 6 haléřů, od dvojspřežního 12 haléřů; v posledních létech se vybíralo za jednu jízdu jednospřežním povozem 50 haléřů, dvojspřežním Kč 1, osobním autem Kč 2, nákladním autem Kč 3, za jízdu oběma směry poplatek dvojnásobný. Šrejtrová, která měla vybírání mýta najato 25 roků, odváděla okresu až Kč 50.000 ročně, neboť frekvence na záleské silnici byla již před válkou značného rozsahu, nyní pak následkem rychlého rozvoje autodopravy osobní i nákladní silně vzrostla. Silnice jest proto ve velmi špatném stavu.
Kruté mrazy na počátku roku 1929 jakoby předznamenaly blížící se konec zlatých časů a nástup dob zlých. Hned zpočátku ledna uhodily tuhé mrazy, které trvaly nepřetržitě až do poloviny února, až ve dnech 10. - 14. února dosáhly -34oC. Tak krutou zimu nepamatovali ani nejstarší obyvatelé. V následujících dvou týdnech mrazy povolily, avšak 28. února napadly při velkých sněhových bouřích spousty sněhu a znovu silně mrzlo. Mrazy způsobily značné škody na ovocných stromech, pomrzlo mnoho zvěře a ptactva.
Na jaře v roce 1929 byly zahájeny práce na regulaci potoka Rtyňky. „Úpravou potoka Rtyňky a projektovanou dálkovou silnicí byla by školní louka hodně zúžena a tím vznikla by škole škoda, tím spíše, že tato jest povinna na regulaci potoka přispěti obnosem asi 3.000 Kč. Za souhlasu místní a okresní školní rady rozhodl se řídící učitel Václav Skalický louku prodati pro stavební místa 1 čtvereční sáh za 24 Kč.“ K parcelaci školních pozemků pro stavbu obytných domků došlo v létě roku 1929. Ještě téhož roku byly na parcelách vystavěny domy čp. 36 a 37, v dalších dvou letech pak čísla 39, 40 a 41.
4. července 1929 po šesté hodině večerní se nad Batňovicemi přehnala větrná smršť s dešťovým přívalem. Silná vichřice „vyvrátila a přerážela i mohutné stromy a na mnohých místech dokonala v sadech dílo zkázy mrazy započaté. Pod kaštanem u hostince Ottova leželo po bouři mnoho ptáků, ponejvíce vrabců, kteří v koruně stromu hledali útulek a byli vichřicí sraženi a zabiti. U Řezníčků „na valech“ se pod nárazem větru převrátil vůz s nákladem zeleného krmení, v Suchovršicích dokonce strhla střechy“
V neděli 22. září dopoledne proběhla slavnost svěcení zvonů pro kostel v Zálesí - nového velkého zvonu Bartoloměje a přelitého a zvětšeného umíráčku z roku 1590. „Zvony byly před odesláním odborně přezkoušeny a za příčinou chybného ladění opět rozbity a znovu přelity, přičemž byla váha velkého zvonu o 100 kg zmenšena; oba zvony stály Kč 12.000. Velký 3 zvon má vyrytý nápis: „Ulil R. Herold v Chomutově. Válka vzala láska dala, Bohu v chválu vděčnost vzdala, v paměť drahých, které oplakala. Nákladem Albiny Rosové a zbožných katolíků z Batňovic a Zálesí. Sv. Bartoloměji a sv. Josefe, orodujte za nás. L.P. 1929.“ Umíráček nese nápis: „Na oslavu tisícileté památky smrti sv. Václava a dvoustoleté památky svatořečení sv. Jana Nepomuckého. 929 - 1729; 1929. Ulil R. Herold v Chomutově. Bohu k chvále, nám ku spáse! Slit nákladem rodiny Řezníčkovy z Valův a zbožných katolíků velkosvatoňovických.
Velký zvon byl vezen na ozdobeném voze v průvodu z Batňovic od statku Jar. Rosy č. 3, umíráček z Velkých Svatoňovic od statku Antonína Řezníčka; u kříže „na Poříčí“ se oba průvody spojily a za zpěvu došly ke kostelu, kde P. Jos. Vojtěch, děkan úpický za asistence tří kněží zvony posvětil; kmotrami byly Albína Rosová a Karolina Řezníčková. Zatím v kostele vkusně okrášleném byla sloužena slavná mše byly zvony vytaženy na věž a při rozchodu účastníků prvně zazněly opět po 13 letech tři zvony jako před válkou, avšak slaběji a v jiném ladění. Zároveň bylo v kostele instalováno elektrické osvětlení v počtu 56 žárovek nákladem Kč 13.000, na něž skupina „Sdružení katolické mládeže v Batňovicích“ věnovala obnos Kč 3.000.“
Krátce na to, 8. prosince 1929, proběhla slavnost i na Kvíčale. Katoličtí občané kvíčalští si postavili na pozemku u chalupy Anny Kultové č. 97 dřevěnou zvoničku, a toho dne „posvětil p. děkan Vojtěch nový zvonek s obrazem sv. Václava, ulitý firmou Buřil Riss v Kuklenách. Toho dne bylo nezvykle teplé slunné počasí a sešlo se velké množství lidu; náklad na zvonek obnášel Kč 1.365, na zvoničku Kč 700 a byl opatřen sbírkami; také dříví na zvoničku bylo darované.“
27. října proběhly volby do Národního shromáždění a Senátu. „Při volbách do NS bylo odevzdáno 572 platných hlasů - národní socialisté obdrželi 217 hlasů, lidovci 156 hlasů, republikáni 69 hlasů, živnostníci 45 hlasů, sociální demokraté 35 hlasů, Liga (Stříbrný - Gajda) 27 hlasů, komunisté 18 hlasů, národní demokraté 5 hlasů. Do Senátu byl odevzdán 481 hlas a obdržely strany: Nár. socialisté 191 hlas, lidovci 132, republikáni 57, živnostníci 44, soc. demokraté 22, nár. demokraté 18, komunisté 17.“
Práce na regulaci potoka Rtyňky, započaté v Úpici v roce 1928, dorazily v roce 1930 do Zálesí. Práce však v důsledku neshod okresu jako investora s podnikatelem ing. Hynkem Schreiberem pokračovaly jen velmi zvolna a regulace potoka v Zálesí nebyla dokončena ještě v roce 1931. Práce na regulaci potoka v Batňovicích byly zahájeny až v roce 1932.
V prosinci (k 1. 12.) proběhlo v Batňovicích další sčítání obyvatel. V Batňovicích - Zálesí bylo zaznamenáno 179 obydlených domů a 1003 obyvatel - z toho 458 mužů a 545 žen. Podle náboženství: římsko-katolického 597, pravoslavného 4, československého 297, českobratrského- evangelického 12, řecko-katolického 1, jednoty českobratrské 11 a bez vyznání 81. Národnosti: československá 968, německá 18, ruská 3 - z toho československých státních příslušníků 989, cizích státních příslušníků 14.
V červenci roku 1931 byla dokončena stavba prodejny konzumního družstva "Svornost" z Úpice a konzum se přestěhoval z domu Františka Hanuše čp. 44, kde působil od 17. 3. 1928, do vlastní budovy čp. 145.
19. června 1931 proběhl před hostincem Josefa Donáta sjezd hasičské župy úpické v Zálesí spojený s požárním cvičením.
Na podzim téhož roku provedla místní školní rada s finanční podporou továrníka Rudolfa opravu budovy staré školy nákladem 35.000 Kč. Zadní, dřevěná část budovy byla vyzděna a nad celou budovou byla vystavěna nová střecha, přičemž došlo k jejímu snížení oproti původnímu stavu.
Tématem roku byly opět obecní volby. Volba nového obecního zastupitelstva proběhla 27. září 1930 s následujícím výsledkem: Ze 643 oprávněných voličů se dostavilo 597, z těch bylo 13 hlasů neplatných; čeští socialisté měli 190 hlasů, 6 členů, lidovci 150 hlasů - 5 členů, nepolitičtí občané (záleští) 70 hlasů - 2 členy, komunisté 44 hlasů - 1 člena, republikáni spojení se živnostníky 88 hlasů - republikáni 2 členy, živnostníci 1 člena, národní demokracie 42 hlasů - 1 člena. Při ustavující schůzi 4. listopadu byl za starostu zvolen Adolf Kraus za stranu nár. sociální, náměstkem Josef Šrejtr za nepolitické občany.
V roce 1931 probíhalo rozšíření a vydláždění okresní silnice od křížku u zdejší cihelny k nádraží v Malých Svatoňovicích. Přípravné práce byly zahájeny již na podzim roku 1930. Investorem byl okresní úřad v Trutnově, finančně se na celé akci podílely i dráhy a doly. V době provádění hlavních prací od dubna do září byla veškerá doprava odkloněna na soukromou cestu Josefa Řezníčka a Anny Řezníčkové v Batňovicích.
Ale to už i do Batňovic dorazily první příznaky celosvětové hospodářské krize. Pro průmysl nastala po době poválečného vzestupu vyvrcholivšího v letech 1926 až 1929 doba špatného odbytu v důsledku stále stupňovaného zavádění celní ochrany ve všech státech a všeobecné stagnace světového hospodářství zaviněné hlavně nadvýrobou při zdokonalení strojové výroby. Z textilních továren úpických nejvíce byla postižena úpická přádelna lnu a tkalcovna juty kde se po půl roku každý druhý týden nepracovalo; i v ostatních továrnách byla část dělnictva střídavě bez práce. Krizí bylo postiženo též dělnictvo stavební, které se však z části umístilo na vydláždění silnice a regulaci Rtyňky. Svatoňovické doly omezily již dříve práci na 5 dní, v zimě se pracovalo plně.
Nezaměstnané dělnictvo jest podporováno prostřednictvím odborových organizací se značným příspěvkem státním, neorganizovaní dostávají poukázky na potraviny v hodnotě Kč 10 až 20 na týden, pro dítky poukázky na mléko, občasné bezplatné příděly brambor a uhlí ze státní stravovací akce.
Také zemědělci byli silně postiženi následkem poklesu cen svých produktů; tak cena žita klesla v r. 1930 až na Kč 80 za 1 q, pšenice Kč 95, ovsa Kč 80, ječmene Kč 110. Po žních roku 1931 byly ceny: žito Kč 140 (cena stoupla v důsledku slabé úrody, neboť špatně přezimovalo a většina osevů byla zaorána), pšenice Kč 150, ječmen a oves Kč 110, brambory Kč 35 - 40, máslo Kč 20 za 1 kg, mléko 1,50 - 1,60 za 1 l, dobytek hovězí (živá váha) Kč 3 - 5 za 1 kg, vepřové Kč 7, maso se seká za Kč 10 hovězí a Kč 12 vepřové u řezníků. "Za tohoto stavu jest nucen jak dělník, tak živnostník svá vydání omezovati a situace se tím stále zhoršuje."
V dubnu roku 1932 bylo z podnětu rolníka Roberta Zaida z Velkých Svatoňovic ustaveno družstvo pro vybudování vodovodu na hřbitově v Zálesí. Voda na zalévání hrobů se totiž do té doby musela nosit z potoka. Na základě žádosti občanů Velkých Svatoňovic začal již krátce po válce hloubit studnu v západním rohu hřbitova studnař Kábrt ze Sedloňova. V roce 1932 dosáhl již hloubky 14 metrů, převážně ve skále, avšak na vodu nenarazil. Proto bylo založeno výše uvedené družstvo, které ihned po svém ustavení stavbu vodovodu projednalo a jeho stavbu zadalo firmě Šrejbr a Kulda ve Rtyni. Rozpočet na stavbu vodovodu činil 12.000 Kč, včetně elektrického pohonu. V Batňovicích a Velkých Svatoňovicích byla uspořádána dobrovolná sbírka. Z Batňovic bylo získáno 3.406 Kč, obec poskytla 950 Kč, továrník Josef Rudolf věnoval 412 Kč - celkem tedy 4.768 Kč. Zbylá částka ve výši 6.935 Kč připadla na Velké Svatoňovice. Pozemek pro studnu daroval Jaroslav Šrejtr z Velkých Svatoňovic, na úhradu elektřiny bylo z každého pohřbu vybíráno 10 - 30 Kč. Do provozu byl vodovod uveden 30. 5. 1932.
V říjnu 1932 byla v obci založena Reiffeisenova záložna pro Batňovice a okolí, zaps. Společnost s neobmezeným ručením. Prvním starostou záložny byl zvolen Celestin Hofman, tesařský polír z čp. 36 a pokladníkem Antonín Melichar, úředník z čp. 130. V jeho domě byla rovněž kancelář záložny.
V roce 1932 bylo přičiněním Jindřicha Kuťáka a Františka Šrejtra zahájena stavba silnice z Kvíčaly do Úpice (Zákopanka). Projekt zpracoval ing. Smetana z České Skalice. Úhrada projektu i materiálu byla zajištěna svépomocí kvíčalských občanů. Stavbu prováděli nezaměstnaní dělníci z Úpice.
V důsledku stále většího omezování práce v úpických továrnách vzrostl na počátku roku 1933 počet nezaměstnaných, jejichž životní podmínky zejména v zimním období byly zoufalé. Obecní zastupitelstvo proto na svém jednání 26. 2. 1933 odhlasovalo na tehdejší poměry obce poměrně značnou částku 3.500 Kč, která byla rozdělena mezi nezaměstnané.
Již v roce 1922 byl z výtěžku vázaného hospodaření s potravinami založen částkou 1.000 Kč fond, který zahrnoval i vybudování veřejného osvětlení v obci. Fond byl každoročně doplňován částkou 200 Kč a v roce 1929 daroval místní honební výbor nájemné z honitby ve výši 6.000 Kč. Na základě rozhodnutí obecního zastupitelstva ze dne 26. 2. 1933 bylo proto přikročeno k realizaci veřejného osvětlení v obci. Práce byly zadány Východočeské elektrárně a bylo instalováno 13 žárovek. Vypínač osvětlení byl instalován v hostinci u Ottů. Do provozu bylo nové veřejné osvětlení uvedeno 11. června 1933. Na podzim téhož roku byly přidány ještě 2 žárovky a vypínač byl přemístěn do domu starosty čp. 118. Celkové pořizovací náklady činily 5.000 Kč.
22. května 1933 byla po dlouhých průtazích zahájena stavba požární zbrojnice v Zálesí. Pozemek darovala místnímu sboru paní Marie Vlčková (čp. 14). Stavba byla zadána stavitelům Budínskému a Müllerovi z Úpice. Vzhledem k tomu, že nedošlo k dohodě s firmou bratří Buxbaumů, musel být postaven přes potok most. Jeho stavba byla zahájena 12. července. Celá stavba zbrojnice včetně mostu stála 28.000 Kč. Vzhledem k zahájené opravě silnice proběhlo slavnostní otevření nové zbrojnice až 4. srpna 1935.
V roce 1933 byla též stržena stará šindelová krytina ze střechy kostela sv. Bartoloměje a nahrazena eternitovou krytinou s prkenným a lepenkovým podkladem. Práce provedl Bohumil Řezníček z Kvíčaly čp. 70 nákladem 29.000 Kč. Oprava byla financována náchodským velkostatkem jako patronem kostela.
V roce 1933 byla v Batňovicích dokončena regulace Rtyňky. Kolaudace celé stavby proběhla 26. října 1934. Největší přemístění koryta se provedlo u čp. 36, 49, 52 a 53, kde bylo přeloženo od silnice před těmito příbytky za ně do zahrad, čímž bylo narovnáno, zkráceno a bylo docíleno značné úspory, neboť odpadlo zřízení několika přejezdů a opěrné pobřežní zdi podél potoka; úpravou potoka se velmi zlepšil celkový vzhled obce a snad provždy bylo zamezeno dříve každoročně se opakujícím povodním. Na místě dosavadních dřevěných mostků a lávek bylo postaveno 7 betonových mostů, vyjma několika dřevěných lávek; brody jež byly dosud 3 zmizely úplně; mostek u Ungrových byl za příplatek obce oproti projektu zesílen na nosnost 80 q. Obec připlatila Kč 2.000. Na úhradu příspěvku připadajícího celkově na obec v obnosu Kč 160.071 byla uzavřena zápůjčka u Občanské záložny v Úpici ve výši Kč 80.000, od školy v Zálesí vypůjčen obnos Kč 40.000 stržený za prodané pozemky před školou. V záložně se platí úrok 5 1/2 %, p. řídícímu 4 1/4 %. Celkové náklady na regulaci Rtyňky dosáhly částky 3.436.700 Kč.
V roce 1933 byla zahájena oprava silnice v Zálesí v úseku od mlýna „Na Benešce“ až ke křížku u cihelny. V důsledku plánovaného rozšíření silnice byl okresním úřadem vykoupen a zbourán dům čp. 23 majitele V. Hofmana. V dřívějších dobách byl v tomto domě taneční sál. Oprava silnice v tomto úseku byla dokončena v roce 1934.
V roce 1934 došlo ke konečnému vyřešení dlouholetého sporu mezi Kvíčalou a Batňovicemi ohledně přiškolení Kvíčaly do Úpice. Obecní zastupitelstvo uznalo nárok Kvíčaly a děti z Kvíčaly tak nadále navštěvovaly školu v Úpici.
20. května 1934 oslavil Spolek divadelních ochotníků v Batňovicích 40. výročí svého trvání. Dopoledne se členové společně zúčastnili mše sloužené v kostele v Zálesí za zemřelé členy a položili věnec u kříže na hřbitově. Odpoledne sehráli na nově zřízeném divadle na Vartě hru Šumavský slavíček" za veliké účasti obecenstva.
Zrušením sálu v 1. poschodí hostince Adolfa Otty v létě roku 1932 přišli ochotníci o divadelní místnost. Majitel druhého sálu v Batňovicích Adolf Vajsar nechtěl sál pro divadla propůjčiti. Spolek musel rekvisity uložiti a v letních měsících hrál divadla v Záduší na louce Václava Smutného až do letošního roku, kdy prodal Vincenc Řezníček, rolník č. 132 spolku pozemek na Vartě. Pozemek byl prací členů vhodně pro divadlo upraven a pro rekvisity zřízena kolna. R. 1935 pořízen byl taneční parket a za příznivého počasí se v sobotu a v neděli tančí při gramofonu s reproduktorem.
V roce 1934 zadala obec Batňovice ing. Schreiberovi v Praze zpracování projektu rekonstrukce okresní silnice v Batňovicích. Cena projektu činila 3.400 Kč. Projekt byl hotov v srpnu 1934 a předložen okresnímu úřadu. Rozpočet činil 1.000.000 Kč a obec se měla na těchto nákladech podílet 10 %. Tuto částku však obec neměla a musela by si ji vypůjčit. Mnozí občané se však domnívali, že v důsledku špatného stavu silnice bude okresní úřad nucen provést rekonstrukci silnice i bez obecního příspěvku. Obecní zastupitelstvo proto příspěvek na rekonstrukci silnice neschválilo.
Rekonstrukce silnice od Úpice až ke kříži u cihelny v Batňovicích byla zahájena již v roce 1933 a ukončena v roce 1934. Silnice byla rozšířena a v rámci možností napřímena. Na dlažbu silnice přispěli i úpičtí průmyslníci, neboť jim nová silnice usnadnila dopravu zboží na nádraží v Malých Svatoňovicích. Škola v Zálesí postoupila pro rozšíření silnice pruh zahrady. Náhradou získala část staré silnice mezi školou a hostincem Josefa Donáta, který tento pozemek od školy odkoupil.
V neděli 22. září 1935 byla v Batňovicích do hostince Adolfa Otty svolána schůze, na které starosta obce vysvětlil občanům, že okresním úřadem požadovaný příspěvek obce na rekonstrukci silnice ve výši 100.000 Kč může být asi z poloviny uhrazen dodávkou štětu a štěrku potřebného na stavbu silnice a zbývající částka bude zajištěna půjčkou. Na platbu úroků a umoření půjčky však bude nutné zavést obecní dávku z bytů ve výši 10 Kč ročně. Většina občanů se však vyslovila proti placení dávky. Rekonstrukce silnice v Batňovicích proto byla odložena.
V květnu 1935 proběhly již druhé volby do Národního shromáždění. „Výsledky v naší obci byly následující: Čeští socialisté 205 hlasů, lidovci 167 hlasů, fašisté 87, komunisté 49, republikáni 47, živnostníci 34, sociální demokraté 34, národní sjednocení 8, Němci 4 hlasy. Oprávněných voličů 677, volilo 636 voličů, neplatným byl 1 hlas.
Za týden 26. května volilo se do senátu a obdrželi: Čeští socialisté 180, lidovci 149, fašisté 76, republikáni 46, komunisté 44, živnostníci 32, sociální demokraté 30, národní sjednocení 6, Němci 4 hlasy. Oprávněných voličů 610, volilo 567 voličů platně a 4 hlasy byly neplatné.“
A aby těch voleb nebylo málo, proběhly 1. prosince volby do osadního zastupitelstva v Zálesí. Voleb se účastnila opět dvě sdružení - Sdružené občanské strany obdržely 99 hlasů - 5 členů zastupitelstva, nestranická kandidátka získala 77 hlasů - 4 členy zastupitelstva. Osadním starostou se stal Jan Donát, rolník z čp. 8.
V roce 1935 ukončila v Batňovicích činnost prodejna „Svornost“, která v obci působila od roku 1928. Prodejna byla zrušena a dům čp. 145 byl prodán Konzumnímu společenstvu horníků ve Rtyni, které v něm zřídilo svou filiálku.
V dubnu roku 1936 byly splaceny náklady na vybudování rozvodné elektrické sítě v roce 1922, které byly spláceny formou příspěvků účastníků a vyššími sazbami za elektrický proud. Na úhradu příštích oprav a rozvoje sítě byla vypsána obecní dávka z elektrické energie - 10 haléřů z každé kw běžného proudu a 5 haléřů z motorového proudu. Spotřeba proudu v obci za rok 1937 činila 13.000 kwh, v roce 1938 19.400 kwh. Za elektřinu používanou v podnicích se dávka neplatila.
Krátce na to obecní zastupitelstvo rozhodlo o vybírání dávky z bytů ve výši Kč 50 z jedné místnosti na úhradu příspěvku požadovaného okresním úřadem na rekonstrukci silnice. Vybírání dávky bylo povoleno okresním úřadem od 1. 7. 1936. Vzhledem k tomu, že nebylo potřeba vybírat nejvyšší sazbu, byla dávka stanovena ve výši 10 Kč za obytnou místnost a 20 Kč za živnostenskou provozovnu. V Zálesí se dávka nevybírala. Kvíčalští občané podali na obecní zastupitelstvo žádost, aby jim vzhledem k nové dávce z bytů, kterou musí platit, ačkoliv jim z rekonstrukce silnice neplynou žádné výhody, byl povolen pravidelný příspěvek na opravu obecních cest na Kvíčale. Obecní zastupitelstvo proto schválilo roční příspěvek ve výši 500 Kč, který však mohl být použit pouze v batňovické části Kvíčaly.
Společenskou událostí roku 1937 v Batňovicích byly oslavy 50. výročí vzniku sboru dobrovolných hasičů. „U příležitosti 50. výročí konal se zde 4. července župní hasičský sjezd. V předvečer byla sehrána na zahradě u Ottů za elektrického osvětlení divadelní hra „Utrpením ke štěstí“, v neděli ráno sloužena v záleském kostele mše sv. za zemřelé členy sboru s případnou promluvou katechety Josefa Bretta z Úpice. Ke kříži na hřbitově byl položen věnec. Odpoledne byl uspořádán průvod hasičských sborů úpické župy i cizích hostí od hostince Adolfa Vajsara na zahradu u Ottů, kde byly projevy, dekorování dvou členů - zakladatelů sboru záslužnou medailí za 50ti letou službu; byl to Adolf Otta, hostinský a Čeněk Vepřek, bývalý kovář. Pak se konalo cvičení požární a cvičení se sekerkami, háky a pod. a posléze koncert. Sešlo se na tisíce osob.“
V roce 1937 dorazil i do Batňovic Bellův vynález. Na základě usnesení obecního zastupitelstva byl do obce zaveden telefon. Ten byl umístěn v domě Františka Trkala, kováře z čp. 58, vzhledem k tomu, že v obecní úřadovně se pracovalo pouze odpoledne po 15. hodině. Provoz telefonu byl zahájen 15. prosince 1937. Až do té doby byl ve vsi pouze telefon u firmy Bratří Rudolfové v Zálesí.
30. března 1938 se sešla komise, která schválila konečnou verzi rekonstrukce silnice v Batňovicích. Stavba silnice byla zahájena firmou ing. Richtera z Trutnova 27. června. Potřebné pozemky byly vykoupeny již v roce 1936 v ceně 2 Kč/m2. Chalupa čp. 38 patřící Josefu Rosovi byla zbourána a o několik metrů dále postavena nová chalupa. Délka silnice od cihelny k hranicím se Rtyní v Podkrkonoší činí 1.497 m. Oproti původní trase, která vedla od kříže u cihelny k čp. 127 a čp. 1 (která byla ponechána jako obecní cesta) byla nová silnice napřímena přes pozemky patřící ke statku čp. 1 a chalupě čp. 94 a dále přes pozemky Jaroslava a Boženy Rosových z čp. 31. V další části Batňovic vede silnice víceméně po staré trase. Vozovka byla po celé délce nově vyštětována a vydlážděna. V září byly práce v důsledku rušných událostí přerušeny. Silnice v Batňovicích byla dokončena v roce 1939.
Na den 22. května 1938 byly vypsány nové volby do obecního zastupitelstva. Zástupci jednotlivých stran se sešli 11. května a dohodli se na podání společné kandidátky, čímž vlastní volby odpadly. V novém zastupitelstvu bylo 6 zástupců národních socialistů (dosud 6), lidovců 5 (5), členů republikánské strany českého venkova 3 (2), komunistů 1 (1), sociální demokraté 1 (0), nepolitičtí 1 (2), živnostníci 1 (1). Starostou byl opět zvolen Adolf Kraus, náměstkem Celestin Hofman a do obecní rady Josef Ryšavý (čp. 61), Jan Donát (čp. 117), Antonín Hanuš (čp. 55) a Josef Prouza (čp. 2).
K zajištění klidu byla 21. května 1938 vyhlášena mobilizace. Z Batňovic nastoupilo 13 záložníků. V červnu proběhla ve vsi sbírka na obranu státu. Výtěžek v Batňovicích činil 4.350 Kč.
