Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Návštěvnost

Návštěvnost:

ONLINE: 1
DNES: 15
TÝDEN: 210
CELKEM: 270218

Anketa

Jak se vám líbí nové stránky obce?

Celkem hlasů:
156
Hlasování začalo:
12. 9. 2015
Hlasování končí:
neomezeno

Hlasujte kliknutím na jednu z možností

Certifikát

Obecní úřad Batňovice - netfirmy.czMěstské, obecní úřady - netfirmy.cz

Navigace

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

1948 - 1968 /Budování rozvinutého socialismu

Vítězný únor a socializace vesnice (1948 - 1959)

To už se ale na Batňovice i okolní kraje valily události, které na dlouhé období poznamenaly život v celé republice. Vnitropolitické události, které zasáhly poválečnou republiku se promítly i do událostí v Batňovicích. V obci se ustavil místní akční výbor, kterému předsedal Václav Vojtěch (č.p. 199) a jehož členem se stal i řídící učitel školy v Zálesí František Svoboda.

9. května schválilo Národní shromáždění novou ústavu. A "pro volby do Národního shromáždění konané 30. května 1948 byla vydána jednotná kandidátní listina čtyř stran Národní fronty a bílé lístky pro nesouhlasící. U nás bylo odevzdáno 585 hlasů; 488 pro kandidátku Národní fronty, tj. 83,4 %, bílých lístků 54 - 9,2 % a 43 obálky byly buď prázdné neb s jiným lístkem a několik s fotografií presidenta Beneše; prázdné obálky odevzdávali voliči, kteří se obávali, aby nebyli přítomnými členy volební komise zpozorováni, že neodkládají do koše zbylý bílý lístek."

Již na podzim v roce 1947 byl z Úpice přes Donátův kopec až k hostinci u Smutných v Zálesí (čp. 184) položen telefonní kabel. Montáž byla dokončena v květnu roku 1948 a byly odstraněny sloupy s telefonním vedením z Úpice do Zálesí.

Ke dvěma zvonům na věži kostela sv. Bartoloměje v Zálesí byl instalován elektrický pohon se samočinným zapínáním a vypínáním. Nové zařízení však příliš nefungovalo a zvoník je musel většinou zapínat ručně a často i sám zvonit.

Východočeská elektrárna postavila na pozemku, který odkoupila od Antonína Hanuše (čp. 55), dva obytné domy pro své zaměstnance (čp. 210 a 211 - dnes na území Malých Svatoňovic).

30. prosince rezignoval Josef Koška na funkci předsedy MNV v Batňovicích. Novým předsedou byl zvolen Jan Burian, dělník v úpravně v Zálesí.

K 31. prosinci 1948 byl zrušen institut tzv. "domovského práva" v důsledku přesídlení velkého množství občanů do pohraničí a převzetí veškeré sociální péče státem. "Tak zmizel pojem "obecní chudý" a zmizeli z našich obcí žebráci kolovrátkáři nebo flašinetáři, šumaři a potulní komedianti a cikáni, kteří byli dříve odkázáni na milosrdenství občanů, protože u nás má každý právo na práci a kdo nemůže pracovati dostává sociální důchod, neb jest umístěn ve starobinci, chorobinci a po ústavech pro lidi práce neschopné."

Ve čtvrtek 10. února 1949 proběhla v Batňovicích v hostinci „U Viků“ schůze delegátů hasičských sborů z Batňovic, Zálesí a Kvíčaly, která schválila sloučení všech tří sborů. V místnosti národního výboru 15. února byl zvolen nový výbor pro sloučený sbor. Výbor tvořili za Batňovice: Jaroslav Souček, František Trkal a Antonín Hanuš; za Zálesí: Antonín Pulkrábek a Josef Řezníček; za Kvíčalu: Jaroslav Kuťák a Celestin Kadaník.

15. dubna 1949 byl na schůzi zemědělců v hostinci u Ottů zvolen přípravný výbor Jednotného zemědělského družstva v Batňovicích. Předsedou byl zvolen Antonín Hanuš, rolník z čp. 55. Tím však socialistická přeměna vesnice neskončila. Zdejší obchody a hostince převzala ze soukromých rukou Jednota, výrobní a spotřebitelské družstvo ve Rtyni v Podkrkonoší, které má v obci prodejnu potravinářským zbožím od roku 1928 v domě čp. 145. Druhý obchod převzalo od Marie Pulkrábkové v Zálesí čp. 191 a na Kvíčale zřídilo prodejnu v domě Josefa Burdy čp. 113, kde byl až dosud hostinec, nyní zrušený. Z hostinců zůstaly v obci dva: V domě Josefa Otty čp. 63 a Václava Hofmana čp. 164; oba jmenovaní se stali vedoucími hostince. Zrušeny byly hostince: Jirouškové Růženy, hostinec Brno čp. 105 na Horách, Viléma Macha v domě paní Vajsarové čp. 106, Antonína Vika čp. 123, Josefa Donáta čp. 186 a Anny Smutné čp. 184. Také truhlářská živnost Jaroslava Rosy čp. 62 byla zrušena, pekařství Antonína Rudolfa čp. 59 převzaly Východočeské mlýny, druhé pekařství Jaroslava Víta čp. 199 přestal jmenovaný provozovat už dříve. Řeznictví Antonína Vajsara čp. 44 převzala "Masna" a obchod uhlím Jana Bráta čp. 46 Uhelné sklady. Ze soukromých živnostníků zůstali jako samostatní jen dva: Břetislav Petráš, krejčí čp. 17 a František Trkal, kovář čp. 58. Druhý krejčí Rudolf Grešl čp. 22 odhlásil živnost po nabytí nároku na starobní důchod. Dva z bývalých živnostníků našli zaměstnání v elektrárně, jeden jako truhlář v přádelně a ostatní byli již staří, ovšem na důchod neměli nárok, protože pojištění živnostníků bylo zavedeno teprve v roce 1948.

Po téměř 10 letech přídělového hospodářství byly 1. října 1949 zrušeny lístky na chléb, pečivo, mouku a brambory. U ostatních potravin zůstal přídělový systém zachován - pro dospělou osobu na měsíc připadlo 1,50 kg masa, 16 dkg sádla, 56 dkg másla, 16 dkg margarinu, 1,50 kg cukru, 4 vejce, 3 l mléka.

Na základě rozhodnutí ministerstva zemědělství z 1.1.0 1949 byly z majetku kostela v Zálesí převedeny do správy Místního národního výboru v Batňovicích pozemky (parcely č. 711, 715, 725, 735 lesa, 714, 719/1, 723/3 pole a louky) o celkové rozloze 17,3 ha. Parcela č. 703 zůstala kostelu.

V roce 1950 proběhl takzvaný výkup zemědělských strojů. Na základě nařízení ministerstva zemědělství byla zemědělská mechanizace převedena do vlastnictví strojních stanic. V Batňovicích byl odebrán samovaz Josefu Řezníčkovi čp. 127, společný traktor Jaroslava Rosy čp. 3 a Adolfa Rudolfa čp. 5 a společný traktor Karla Nývlta č. 114 a Antonína Součka č. 20 s pluhem a samovazy z čp. 3 a 114. Traktory byly ponechány zdejšímu strojnímu družstvu a později převzaty okresem pro JZD. Náhrada se neposkytovala, jedině zápůjčky na tyto stroje v záložnách byly uhrazeny státem. Předpis zemědělských dodávek byl na rok 1950 pro obec stanoven následovně: 50 q pšenice, 288 q žita, 56 q ječmene, 67 q ovsa, 1.100 q brambor, 9.250 kg vepřů, 2.840 skotu, 50 q slámy, 30 q sena, 1.812 l mléka a 37.000 vajec.

Na schůzi Národní fronty konané v sále u Ottů 11. 6. 1950 byl schválen a ustaven nový místní národní výbor. Předsedou MNV byl opětovně jmenován Jan Burian z čp. 193.

V oběžníku z 26. 9. 1950 oznamuje plánovací referent Antonín Hetfleiš plán výstavby obce na rok 1951: "Údržba obce a cest v délce asi 7 km. Zřízení smetníku pro odpadky na hřbitově, čekárna na zastávce autobusů u Donátů, úprava hřiště pro mládež a požární sbor, zbourání domu čp. 187 a úprava terénu, opravy obecních budov, kanalisace a nátěr mostních zábradlí, úklid a údržba školy, údržba Varty, ovocnářství. Všechny práce nutno prováděti svépomocí a podle množství brigádnicky odpracovaných hodin obdrží obec peněžitou úhradu na opatření potřebného materiálu. Počítá se asi 8 hodin práce mužů a 4 hodiny práce žen, které nejsou v pracovním poměru."

V říjnu postavila elektrárna na kopci u statku čp. 132 nový zděný transformátor s cílem zesílení elektrické rozvodné sítě v Zálesí, která tou dobou byla již silně přetížena.

V lednu 1951 rezignoval na svou funkci předseda MNV v Batňovicích Jan Burian. 30. ledna byl členy MNV novým předsedou zvolen Jaroslav Rohlík, zámečník - důchodce.

17. února ukončil své působení na škole řídící učitel Svoboda, který byl na vlastní žádost přeložen do zvláštní školy v Úpici. Novým řídícím učitelem na škole v Zálesí byl jmenován Jindřich Hamerník. Současně s ním nastoupila na školu jako učitelka jeho žena Anna Hamerníková.

"Od 26. února byly opět zavedeny lístky na mouku, chléb a pečivo s odůvodněním, že mnozí skupovali velká množství do zásoby a mnoho obilí i chleba bylo zkrmováno dobytku." 

Během prázdnin roku 1951 byla provedena rozsáhlá oprava školní budovy - byla opravena střecha, okapy a svody, všechny místnosti uvnitř budovy byly vymalovány. Bylo provedeno rozšíření kuchyně, včetně přípojky elektřiny pro sporák a vody. Do školy byla pozvána komise složená ze zástupců technického a školského referátu ONV, aby posoudila možnost přesídlení mateřské školy na místo bytu učitele. To bylo nakonec odsouhlaseno s tím, že byt bude přemístěn do budovy staré školy. Žádost o adaptaci staré školy však byla zamítnuta, neboť hrozilo zřícení přední části budovy. MNV v Batňovicích proto požádal o povolení adaptace v rámci akce 5M. Tento záměr ONV v Trutnově schválil a přidělil na celou akci 55 000,- Kč. Práce byly zahájeny v květnu 1952 a pokračovaly až do konce srpna.

Na jaře roku 1952 se nový předseda MNV Jaroslav Rohlík ze zdravotních důvodů vzdal funkce a 1. dubna byl novým předsedou zvolen Josef Mareček, truhlářský dělník čp. 204. Tajemníkem MNV byl jmenován Josef Křenek z Úpice. Koncem roku byl však Josef Mareček jmenován správcem komunálních podniků v Úpici a vzdal se proto funkce předsedy MNV. Novým předsedou MNV se stal Antonín Hetfleiš čp. 137.

Počátkem srpna bylo v obci na 8 místech zjištěno onemocnění dobytka slintavkou a kulhavkou. V důsledku karanténních opatření byly zakázány zábavy i bohoslužby. Nekonala se ani tradiční bartolomějská pouť, která byla přeložena do Velkých Svatoňovic.

"Koncem srpna a počátkem září agitovaly přesvědčovací dvojice členů národního výboru, okresního národního výboru a členů komunistické strany u místních zemědělců pro vstup do Jednotného zemědělského družstva a podařilo se jim přesvědčiti je, že vstup do družstva jest naprostou nutností; téměř všichni zemědělci se dostavili 6. září do schůze u Ottů, kde promluvil předseda Josef Mareček, zemědělský referent Antonín Hetfleiš a hlavní referát o výhodách družstva přednesl předseda JZD z Hertvíkovic Götz, dále Jan Burian jako okresní zemědělský referent a předseda ONV Švarc; po obsáhlé diskusi se téměř všichni přítomní přihlásili za potlesku přítomných dělníků za členy JZD, další podali přihlášky druhý den, kdy se rovněž u Ottů konala ustavující schůze. Předsedou zvolen Antonín Hanuš, rolník čp. 55, agronomem Adolf Rudolf, rolník čp. 5, pokladníkem Antonín Souček, rolník čp. 20, dále Jaroslav Řezníček čp. 107 a Josef Tuček čp. 6. K hospodářsko-technické úpravě půdy přikročeno hned v pondělí 8. září a postupně byly určeny hony pro ozimy a zorány meze. U zemědělců převládala dobrá vůle a snaha vybudovati vzorné družstvo. Také zemědělci z Kvíčaly a na Horách byli členy družstva, mimo družstvo zůstalo jen několik malých zemědělců."

V letech 1951 - 1952 byla vybudována příjezdová silnice z Malých Svatoňovic k dolu Zdeněk Nejedlý (dříve Ida). Silnice vedla podél úzkokolejné důlní dráhy převážně přes pozemky vykoupené od batňovických občanů. K dolu byl do té doby příjezd možný pouze od Rtyně v Podkrkonoší. 

V roce 1952 zrušil národní podnik Kolora barevnu a úpravnu v Zálesí a výroba byla převedena do závodu v České Skalici. Objekt převzal komunální průmyslový kombinát v Úpici a zřídil zde opravnu motocyklů a sklady. V roce 1955 převzaly pak objekt Jáchymovské doly, které zde zřídily opravářské dílny. Asi v roce 1957 pak objekt převzaly Pohorské cihelny Náchod, které zde vyráběly škvárocementové tvárnice.

Rok 1953 začal v Batňovicích v důsledku zestátnění peněžnictví zestátněním místní Kampeličky, která byla 1. ledna převzata Státní spořitelnou v Trutnově a přeměněna na její jednatelství. Bylo zrušeno představenstvo, dozorčí rada i členství v Kampeličce. V ednatelství spořitelny zůstal pokladník Jaroslav Unger a účetní Antonín Melichar. Agenda jednatelství se omezila pouze na vkladovou činnost, poskytování půjček bylo v kompetenci okresní spořitelny.

V důsledku slabé sklizně v předcházejícím roce a nedostatku krmiva pro dobytek se projevily v zimě a zejména na jaře obtíže v zásobování mlékem, máslem, cukrem. Dávky cukru byly sníženy, namísto másla bylo dospělým osobám přidělováno sádlo a umělé tuky, cena mléka na volném trhu vzrostla z 8,- na 12,- Kč za litr, v prodeji však žádné nebylo.

Objekt cihelny, ve které se již od roku 1940 nevyrábělo koupila Státní strojní stanice. Krátce na to bylo přistoupeno k demolici komína (30. 4. 1953) a byla zbourána kruhová pec. Z budovy strojovny byly zřízeny opravny, v poschodí pak byly zřízeny kanceláře.

V lednu téhož roku došlo též ke zrušení posledních živností v Batňovicích. 31. ledna převzal Komunální podnik od Ludvíka Karvánka čp. 160 výrobu omítek a Karel Hofman, klempíř čp. 202, odhlásil živnost a nastoupil jako zaměstnanec u dolů.

Událostí roku 1953 však byla peněžní reforma. "Několikráte rozšiřované poplašné zprávy, že přijde nová měnová reforma, byly úředně prohlášeny za nepravdivé, a proto nastalo velké překvapení, když 31. 5. byla vyhlášena peněžní reforma a zrušení lístkového systému. Za důvod se uvádí, že následkem nedodržování mzdových předpisů od roku 1945 a obohacením soukromých podnikatelů zhodnocením zásob po první měnové reformě jest u obyvatel mnoho peněz, kterými by mohl býti narušován volný trh. Proto byly staré papírové peníze i mince na poštách a v továrnách vyměňovány za nové pro každou osobu za 300 starých korun 60 nových a co měl kdo navíc, bylo mu vyměněno v poměru 50:1; mnozí neměli peníze v záložnách, protože byli rozmrzeni, že přišli o své předválečné úspory a nyní dostali za své úspory schované doma za 10.000 jen 200 Kč a byli lidé, kteří měli doma desetitisíce. V záložnách byly vklady přepočítány do 5.000 Kč 5:1, do 10.000 poměrem 6,25:1, od 10.000 do 20.000 10:1, 20.000 - 50.000 poměrem 25:1, vklad nad 50.000 poměrem 30:1, obdrželi tedy majitelé vkladu ve výši 10.000 v nové měně 1.800 Kč, z 50.000 4.000 Kč, u vkladu 100.000 v nové měně 5.666 Kč. Životní pojistky byly přepočítány v poměru 20:1, státní půjčky byly prohlášeny za neplatné a taktéž předválečné a válečné vklady od roku 1945 vázané byly úplně zrušeny. To ovšem těžce postihlo mnoho střádalů, zvláště starých, kteří již nemohou pracovat a mají nízký důchod. V místní Kampeličce bylo od listopadu 1945 do 1. 6. 1953 uloženo 2.516.000 Kč, z nichž zbylo po přepočtu 319.000 Kč.

Mzdy po měnové reformě se pohybují v textilce od 700 do 1.200 Kč, důchody od 250 do 500 Kč měsíčně. Rodinné přídavky byly vzhledem k vyšším cenám potravin po zavedení volného trhu zvýšeny na 1 dítě 70 Kč, na 2 děti 170 Kč, na 3 děti 310 Kč a na každé další dítě o 160 Kč více. Životní náklady dospělé osoby obnáší po měnové reformě 500 - 600 Kč, z toho výdaje na potraviny asi 350 Kč měsíčně. Většina manželek, které dosud nebyly v zaměstnání, nastoupila do práce, protože manželův výdělek, zvláště v rodinách s dětmi, nestačil."

V roce 1954 pronajal MNV v Batňovicích místnosti zrušeného hostince Josefa Donáta ke konání schůzí a předvádění filmů. Osvětová beseda při MNV zakoupila za 3.600 Kč aparaturu pro promítání zvukových filmů a v zimním období byly asi dvakrát za měsíc promítány filmy. Promítací zařízení obsluhovali Josef Rind a Bohumil Vaněček.

16. května proběhly volby do místních, okresních a krajských národních výborů. "Volby měly slavnostní ráz, volební místnost u Donátů byla vyzdobena vlajkami, obrazy, plakáty a květinami; v místnosti hrálo rádio a asi hodinu vyhrávala před domem hornická hudba. Na 100 obyvatel jest jeden kandidát do místního národního výboru, na 1.000 obyvatel do okresního a na 7.000 obyvatel do krajského národního výboru. V obci jest 9 volebních obvodů po 1 kandidátu, pro volbu do okresního národního výboru 1 obvod s kandidátem Janem Brátem, zemědělcem z čp. 46 a vedoucím prodejny Uhelných skladů, do krajského národního výboru byl kandidátem s. Kilar, zedník z Malých Svatoňovic. Zapsaných voličů jest 623, z toho 17 jich volilo jinde; k volbě se dostavilo včetně starých a nemocných osob, které 2 členové volební komise navštívili s přenosnou urnou v jejich bytech, 594 voliči, t.j. 98 %. Ve volbách byl zvolen 7 členný místní národní výbor - předsedou se stal opět Antonín Hetfleiš."

V roce 1954 proběhla rekonstrukce budovy staré školy. Přední část staré školy (dosud dřevěná) byla vyzděna a upravena jako byt pro řídícího učitele. Práce byly prováděny většinou brigádnicky. Z dosavadního bytu řídícího učitele v nové škole byla zřízena mateřská školka a tím byla opět uvolněna bývalá třída v přízemí pro tělocvičnu. Současně s tím byla o prázdninách po 25 letech byla opravena fasáda školní budovy.

V roce 1954 navštívil tradiční záleskou pouť tehdejší ministr školství a umění Zdeněk Nejedlý.

Na konci roku 1954 byly v objektu bývalé kruhové cihelny provedeny stavební úpravy pro účely opravárenských dílen a kanceláří okresní traktorové stanice.

V neděli 28. 11. 1954 v místnosti u Donátů proběhly volby do Národního shromáždění. Kandidátem byl Leopold Prouza, horník ze Strážkovic. Zapsaných voličů bylo 598, odevzdaných hlasů včetně nemocných, kteří volili doma, bylo 594 - z toho 586 pro kandidáta a 8 škrtnutých.

V zimě na počátku roku 1955 byly vykoupeny pozemky pro stavbu silnice z Malých Svatoňovic do Petrovic přes batňovický katastr na Horách a to „od našich občanů čp. 93, 91, 95, 90, 51, 68, 115, 33, 5, 47, 83, bylo vykoupeno 182 arů.“ Stavbu prováděl podnik Ingstav Trutnov. Silnice byla dokončena v roce 1957.

Před koncem školního roku 1954/1955, kdy počet dětí docházejících do školy v Zálesí poklesl na 36, bylo rozhodnuto, že škola bude od příštího roku působit již jen jako jednotřídní. Při dislokačním pohovoru byl učitelce A. Hamerníkové již vydán dekret na místo ředitelky národní školy ve Velkých Svatoňovicích. Když pak počet dětí stoupl na 42, byla rozhodnutím KNV v Hradci Králové ponechána škola jako dvoutřídní. Vzhledem ke skutečnosti, že některé zaměstnané matky vozily své děti do Úpice, bylo zažádáno o zřízení družiny. Ta byla oficiálně zřízena od 1. ledna 1956, avšak fungovala již od počátku školního roku 1954/1955, kdy dozor obstarávali učitelé.

V srpnu došlo k přestěhování MNV z čp. 131 do bývalého hostince Josefa Donáta v Zálesí (čp. 186). Do stejné budovy přemístilo svou provozovnu rovněž jednatelství Státní spořitelny. Tajemníkem MNV byl 27. 8. zvolen Václav Materna, bývalý dělník v úpravně.

V říjnu téhož roku pak na popud předsedy MNV Antonína Hetfleiše byla vyměřena a buldozerem upravena cesta od školy v Zálesí na Kvíčalu. Na cestu byla navezena škvára. Nakonec však cesta nebyla dokončena, neboť okresní národní výbor se rozhodl vybudovat zde silnici do Suchovršic.

V prosinci roku 1955 zástupci obcí Batňovice a Velké Svatoňovice posoudili pozemek určený k rozšíření hřbitova a stanovili jeho rozdělení na část pro rozšíření stávajícího hřbitova a na část určenou pro úpravu na urnový háj. Spolek přátel žehu, založený v roce 1953, měl v té době již 114 členů v Batňovicích a 180 členů ve Velkých Svatoňovicích.

Po agitační kampani bylo 28. dubna 1956 v Batňovicích znovu obnoveno jednotné zemědělské družstvo, tzv. menšinové, neboť obhospodařovalo pouhých 42 ha zemědělské půdy. Předsedou nového družstva se stal Antonín Hetfleiš čp. 137, pokladníkem Jan Nývlt z čp. 141. Dalšími členy byly Antonín Hanuš z čp. 55, Jan Vintr z čp. 129, Josef Honzera z čp. 48, Norbert Mach z čp. 14, Marie Řezníčková z Kvíčaly čp. 70 a ze Zálesí Jan Donát z čp. 168, Josef Pavlínek z čp. 167 a Anna Smutná čp. 184. Koncem roku si nové družstvo postavilo drůbežárnu na kopci u Donátů a převzalo od Komunálních služeb v Trutnově do své správy (od 1. 1. 1957) zahradnictví Fridolina Hetfleiše.

10. června 1956 proběhly doplňovací volby do místního národního výboru na místo tajemníka Václava Maternu, který se odstěhoval na Moravu. Byl zvolen Emil Kouba, pracovník Strojní a traktorové stanice z čp. 126. MNV jej současně zvolil svým předsedou. Dosavadní předseda MNV Antonín Hetfleiš převzal funkci tajemníka.

Podnik Geologický průzkum postavil na pozemku Strojní a traktorové stanice provizorní dřevěné dílny. V Batňovicích působil tento podnik do roku 1959.

Koncem roku 1956 přešel záleský hřbitov, který se až dosud nacházel pod církevní správou farního úřadu v Úpici, do správy Místního národního výboru v Batňovicích.

V roce 1957 (19. května) proběhly volby do národních výborů. „Odvolilo všech 611 zapsaných voličů, 273 muži a 338 žen. Nemocné a staré voliče navštívili členové okrskové volební komise s přenosnou urnou. Jen 2 hlasovací lístky byly neplatné.“ Za člena okresního národního výboru byl zvolen Jan Brát čp. 46, za člena krajského národního výboru pak Ludvík Minář z čp. 199. Novým předsedou místního národního výboru se stal Jan Šrůtek, tajemnicí se stala Milena Kubová.

Během prázdnin v roce 1957 byla provedena výměna oken na přední straně školní budovy a u školní kuchyně. Do obou tříd byly položeny parkety.

V srpnu pak byla provedena další agitační kampaň pro vstup zemědělců do JZD. „Po 10 dní navštěvovali funkcionáři okresního národního výboru, místního národního výboru se složkami Národní fronty a s dělníky ze závodů jednotlivé rolníky a získali asi 40 zemědělců, kteří podali přihlášky a od 1. ledna 1958 začali společně hospodařit v Jednotném zemědělském družstvu.“

V roce 1957 došly konečně naplnění dlouholeté snahy požárního sboru o stavbu nové požární zbrojnice. „V rozpočtu MNV povolil ONV na rok 1957 částku 40.000 Kč na stavbu. Celkový rozpočet dle projektu vypracovaného stavitelem Teichmanem ze Rtyně obnáší 230.000 Kč. Stavební místo bylo získáno od Miloslavy Matoušové z Malých Svatoňovic (rozené Teichmanové z čp. 10 v Batňovicích). MNV pověřil vedením stavby svého člena Vincence Kulta, který se svěřeného úkolu ujal s největší obětavostí. Do zimy bylo postaveno zdivo téměř pod střechu. Stavba se podnikla v rámci akce Z za vydatné pomoci dobrovolných brigádníků z celé obce.“Stavba zbrojnice pokračovala pak v roce 1958, kdy byla zastřešena.

Na pozemku u čp. 182 (bývalý mlýn na Benešce u Úpice) postavil národní podnik Benzina v roce 1957 čerpací stanici.

V prosinci roku 1957 byly zahájeny práce s hloubením rybníka na svatoňovických loukách pod kostelem v Zálesí na místech, kde již asi před 100 lety rybník byl. Rybník se měl stát zásobárnou vody pro elektrárnu pod Kozincem. Vyhloubená zemina byla navezena na prostranství bývalé cihelny. Koryto potoka od rybníku k silnici bylo zregulováno a vydlážděno a byla vybudována hráz s výpustí. Na podzim roku 1958 byl vyhlouben příkop pro potrubí od rybníka do nádrže pod Kozincem. Potrubí bylo položeno v zimě 1958/59.

V roce 1958 byl po několikaletém úsilí MNV konečně instalován veřejný rozhlas. Montáž provedla firma Erom z Hradce Králové nákladem 42.000 Kč. Rozhlas byl umístěn do místnosti MNV. V Batňovicích bylo instalováno 7 reproduktorů, v Zálesí 2. Provoz rozhlasu byl zahájen 26. listopadu 1958. V roce 1958 bylo znovu obnoveno veřejné osvětlení v Zálesí, které nebylo v provozu od konce války.

Dne 3. února 1958 byla schválena přeměna nevyužité hasičské zbrojnice v Zálesí na novou prodejnu spotřebního družstva Jednota. 1. února 1959 byla zrušena prodejna Jednoty v bývalé prodejně Marie Pulkrábkové a přestěhována do objektu bývalé hasičské zbrojnice.

2. prosince 1958 proběhlo jednání zástupců místního JZD se zástupci národního podniku Transporta Chrudim o postoupení asi 10 hektarů zemědělské půdy pod nádražím pro stavbu nového výrobního závodu. JZD odsouhlasilo postoupení pozemků, které jsou vlastnictvím Jaroslava Řezníčka z čp. 1 a Josefa Řezníčka z čp. 127. Stavba měla být zahájena do dvou let, její ukončení bylo plánováno na rok 1975.

JZD zahájilo v roce 1958 stavbu družstevního kravína u čp. 1. První část stavby byla ukončena v říjnu 1959 a bylo zde ustájeno 58 dojnic.

Jak tedy vypadaly Batňovice na konci padesátých let? Obec měla 833 obyvatel, z toho 393 mužů, 440 žen. Počet domů (s přiděleným čp.) 210. Číslování domů šlo do 214, ale 4 čísla nebyla obsazena. Od posledního sčítání obyvatel v roce 1930 přibylo 31 domů, al ubylo 170 obyvatel. V obci v té době bylo ještě 11 samostatně hospodařících rolníků. Jednotné zemědělské družstvo mělo 85 členů (bez rodinných příslušníků).

V obci působící jednatelství státní spořitelny spravovalo k 31. 12. 1958 vklady ve výši 964.561 Kč. V obci působily následující organizace a spolky: Místní organizace KSČ (předseda Josef Mareček), pobočka Svazu přátel SSSR (předseda Bohumil Vaněček), Sdružení rodičů a přátel školy (předsedkyně Hana Rindová), pobočka Československého červeného kříže (předsedkyně Libuše Prokopová), Československý sbor požární ochrany (předseda Vincenc Kult), sportovně tělocvičná organizace SOKOL (předseda Jaroslav Müller), Divadelní odbor Osvětové besedy (předseda Jaroslav Unger), Spolek přátel žehu, Myslivecká společnost (předseda Josef Kuba), Osvětová beseda (předseda Bohumil Vaněček).

V obci byly prodejna masa (čp. 44), pekařství a prodejna potravin (čp. 59), prodejna potravin a smíšeného zboží (čp. 145), pohostinství v čp. 63 - to vše v Batňovicích. V Zálesí působilo pohostinství v čp. 164, a prodejna potravin v bývalé požární zbrojnici, na Kvíčale byla prodejna potravin. V Zálesí pak byla komunální opravna jízdních kol v čp. 203 (vedoucí Josef Horník). A jak poznamenal v obecní kronice kronikář Antonín Melichar: „Socialisace vesnice byla dovršena, soukromí podnikatelé, obchodníci a řemeslníci vymizeli a několik soukromě dosud hospodařících rolníků vstoupilo do JZD od 1. ledna 1960.“

Budování socialistické vesnice (1959 - 1968)

V roce 1959 byla omezena činnost STS pouze na opravy traktorů a ochranu zemědělských plodin proti škůdcům. Většina hospodářských strojů ve vlastnictví STS byla odprodána jednotným zemědělským družstvům. Do JZD vstoupili další soukromě hospodařící rolníci a mimo družstvo zůstal jediný malozemědělec, hornický důchodce Ladislav Kopecký v Zálesí čp. 169 s výměrou 2 ha. Koncem října byla dokončena první část družstevního kravína u čp. 1, kde bylo ustájeno 58 dojnic.

V roce 1960 došlo k další územní reorganizaci a trutnovský okres se stal největším okresem ve Východočeském kraji po připojení bývalých okresů Vrchlabí a Dvůr Králové.

12. června 1960 proběhly volby do Národního shromáždění, krajského, okresního a místního národního výboru a byl zvolen nový MNV. Jeho předsedou se po volbě 24. 6. stal Jindřich Hamerník, ředitel školy v Zálesí.

V roce 1960 byla dokončena stavba nové požární zbrojnice v Batňovicích. Stavba zbrojnice byla povolena v roce 1956. V roce 1958 byla dokončena hrubá stavba včetně střechy, v roce 1959 vnitřní zdivo a stropy a v roce 1960 omítky a vnitřní zařízení. Celkové náklady stavby činily 334.000 Kč a zdarma bylo na stavbě odpracováno 19.000 brigádnických hodin - z toho 15.000 hodin členy požárního sboru v Batňovicích. Slavnostní otevření nové požární zbrojnice proběhlo 23. prosince 1960. Stará požární zbrojnice byla po zbourání věže ponechána jako garáž pro traktory JZD.

V prosinci 1960 byl dostavěn teletník na Kvíčale pro 50 ks jalovic u čp. 175.

V roce 1960 byl bývalý mlýn „Na Benešce“ čp. 182 spolu s benzínovou pumpou a s pozemky nad ní převeden do katastru města Úpice; pozemky byly posléze zastavěny obytnými domky a čp. 182, vlastnictví n.p. Juta v Úpici, bylo adaptováno na byty pro zaměstnance.

Dne 2. ledna 1961 zahájila provoz nově zřízená prodejna potravin se samoobsluhou v bývalém pekařství Antonína Rudolfa (čp. 59). Prodejna v čp. 145 byla zrušena a budova pronajata JZD a Státní spořitelně. V domě čp. 63 v bývalém kupeckém krámu bylo po přesídlení kanceláří JZD zřízeno holičství.

V roce 1962 byla dokončena přístavba kravína s porodnicí, kam byly umístěny všechny krávy v majetku JZD. V soukromých chlévech zůstaly pouze krmní býci, mladé jalovice, prasnice a prasata na žír. Za kravínem bylo postaveno kryté výmlatiště a první betonová silážní jáma.

V květnu 1962 byly v zakládaném urnovém háji vysázeny okrasné keře a v létě pořízeno oplocení drátěným pletivem. Všechny práce provedli brigádnicky členové Spolku přátel žehu. Krátce na to byly v urnovém háji uloženy první urny a postaveny první pomníčky.

14. června 1964 proběhly další volby do místních, okresních a krajských výborů. Předsedou MNV se stal Ludvík Minář (čp. 85), dosavadní tajemník MNV.

Již na předvolební schůzi v květnu 1964 zazněly námitky občanů proti zamýšlené stavbě sušárny brambor přímo ve vsi za hostincem čp. 63. V létě, 13. srpna, proběhlo řízení za účasti zástupců Výkupního závodu v Hradci Králové, ONV, OHS a MNV v Batňovicích, kde občané přednesli své námitky proti zamýšlené stavbě. Rozhodnutím ONV však připomínky občanů nebyly akceptovány a stavba sušárny byla nakonec zahájena.

1. září byl dosavadní ředitel školy v Zálesí Jindřich Hamerník přeložen do školy ve Velkých Svatoňovicích, kam spolu s ním odešla i jeho manželka Anna. Novou ředitelkou školy byla ustanovena Marie Schubertová a učitelkou Věra Hemerková.

V roce 1965 byl postaven televizní vysílač na Kyselé hoře nad dráhou v Malých Svatoňovicích a zřízeno hřiště na pozemku bývalé cihelny. Na Kvíčale a v Batňovicích (u čp. 127) byly postaveny sloupové transformátory.

Již v říjnu 1964 bylo brigádnicky postaveno lešení kolem kostela v Zálesí a počátkem listopadu byly vyměněny a opraveny okapy. Jednání o této opravě se táhla již několik let a zatékáním vody do zdí byla poškozena nejenom vnější omítka, ale i vnitřní malba. Proto se katoličtí občané rozhodli ponechat lešení u kostela do příštího roku, aby mohla být opravena omítka. Proto v létě 1965 pod vedením Josefa Prouzy (čp. 2) opravili občané Batňovic a Velkých Svatoňovic venkovní omítku kostela. Z věže byla sňata břidlicová krytina a nahrazena eternitem. „O materiál, který se těžce sháněl, se staral Jaroslav Rosa, důchodce z čp. 31. Tak zásluhou několika důchodců se dobré dílo podařilo a kostel se opět stal z daleka viditelným svou světlou fasádou a byl zachráněn před zpustnutím. Náklad obnášel 40.000 Kčs, ONV povolil pouze 4.000 Kčs, ostatní věnovali farníci.“

Zajímavá statistika z roku 1966: „V obci jest nyní 272 radiopřijímačů, poplatek obnáší 5 Kčs měsíčně. Televizorů jest 147 za měsíční poplatek Kčs 15. Denní noviny odebírá 207 občanů - Rudé právo 61, Zemědělské noviny 35, Mladá fronta 11, Práce 34, Lidová demokracie 8, Svobodné slovo 6, Pochodeň 44, Čsl. sport 8 výtisků.

Vlastní auto má 42 občanů, motocyklů používá 130 občanů. Auto stojí nyní asi 40.000 Kčs, nejmenší motocykl o obsahu válce 50 cm3 3.000, motocykl 250 cm3 8.000 až 10.000, motorové kolo zvané Moped je za 1.500 - 1.900 Kčs.

V obci jest 209 domů, 300 domácností a 833 obyvatel, na počátku roku 1967 již 890 obyvatel.“

V neděli 15. května 1966 byla v sále hostince (U Ottů) založena místní organizace Spolku zahrádkářů. Předsedou byl zvolen Břetislav Petráš (čp. 17).

Plynostav Pardubice položil na svahu Varty plynové potrubí, které pokračovalo dále přes Batňovice na Kvíčalu s odbočkou na nové sídliště v Úpici Na Závodi. Dále pak potrubí pokračovalo až do Trutnova.

Na podzim roku 1967 byla provedena regulace Jámského potoku z důvodu odvodnění luk pod Čertovým kopcem.

V prosinci byla dokončena sušárna brambor. Náklad na stavbu činil 7,5 mil. Kč, provoz sušárny byl zahájen v lednu 1968.

Byla provedena oprava bývalého sálu u hostince č. 186, který v té době sloužil jako tělocvična. Náklady na opravu dosáhly 65.000 Kč. 

A picture
A picture